Řezník (Dosalja) – Snuff očima oběti – recenze
Jihokorejský nízkorozpočtový filmeček z roku 2007 vhodný pro každého, kdo se vyžívá v perverzním sexu s prasaty a v detailních záběrech na přestřihávání očních nervů.
Ve starém prasečáku se totiž probudí s pouty na rukou a nohou mladí manželé, kteří se spolu s dalšími lidmi stanou oběťmi natáčení snuffu, jehož režisér je znuděný zabíjením a zpestřuje své filmy brutálními prvky, které vykonává maskovaný trýznitel s prasečí hlavou. Když na ně přijde řada, dostane hlavní hrdina nabídku – když vydrží deset minut mučení, bude moci jít i se svou ženou domů…
Film je podobně jako Záhada Blair Witch stylizován jako found footage video, tudíž natáčený na ruční digitální kamery, přičemž některé z nich mají oběti na hlavě, takže většina scén je snímána z point of view (čili z vlastního pohledu) mučených. Originální forma však s sebou nese jisté nedostatky, jako je relativně nízká kvalita záznamu, rozklepaný, přeskakující nebo vypadávající obraz… Scény naštěstí nejsou zmatené a dá se v nich s přehledem orientovat.
Po technické stránce je Řezník poměrně ok, působí skoro realisticky a dokonce i krvavé efekty a masky jsou povedené. Jeho problém ale tkví v něčem jiném. Má jenom 75 minut a i tak je to moc, protože se v něm skoro nic neděje. Nudit jsem se začal už ze začátku, neboť trvá přinejmenším půl hodiny, než k nějakému mučení vůbec dojde (do té doby se film snaží budovat atmosféru spíš psychologicky). Co do množství brutality Řezník kvůli omezenému počtu obětí zaostává i za příbuznými snímky typu Hostel. Sice odletí pár prstíků a dojde i na nějaká střeva, nicméně brutálních záběrů je v celém filmu maximálně dvě minuty.
Co mi kromě řídkého a zbytečně natahovaného děje vadilo nejvíc, je neustálé hysterické křičení obětí. Pokud zrovna v breku nevykřikují různé variace na „Pomozte mi, zachraňte mě, pusťte mě prosím, nezabíjejte mě…“, tak alespoň úpěnlivě skučí a řvou. Po nějakých pětačtyřiceti minutách už se to stalo monotónním a vrcholně otravným.
Hlavním hrdinům nelze nijak fandit, protože on je hajzl a o ní se nedozvíme nic, takže je nám úplně volná. Když už divákovi nezáleží na osudech jeho hrdinů, zbývá už jen možnost kochat se formou filmu a šťavnatou brutalitou, které ale, jak už bylo řečeno, není dost na to, aby to uspokojilo hororového fanouška a dodalo filmu na zábavnosti. Nejvíc ze všeho mě bavil telefonní hovor režiséra snuffu s jeho matkou na téma „pozdravuj otce a nezapomeň si vzít do kostela Bibli“.
Ke konci filmu dojde k bizarnímu a nepříliš pochopitelnému zvratu, následkem kterého získá hlavní hrdina o trochu větší volnost pohybu, což je ovšem s podivem vzhledem k počtu zranění, která utrpěl. Navíc mu v jedné scéně doroste ruka, kterou mu mučitelé dříve uřízli (ale předpokládám, že to je spíš úsměvná chyba a nepozornost tvůrců).
Řezník je zkrátka nic moc záležitost, kterou ale díky krátké stopáži lze snadno přežít a za jedno podívání po krvi lačnící divák nic nedá. Zkušené hororové fanoušky a příznivce žánru „torture porn“ však nemá čím překvapit a bude je spíš nudit (vlastním dějem) a otravovat (neustálým řevem a vzlykáním obětí).
Hodnocení autora:
[starreview tpl=16 size=’30‘]
Režie: Jin-won Kim
Scénář: Jin-won Kim
Hrají: You Dong-hun, Kim Sung-il
Honza Varga