Rogue One: Star Wars Story – Jde to i bez Jediů – recenze

Star Wars jsou po roce zpátky. Tentokrát zaplňují narativní mezeru ze čtvrté epizody a prostřednictvím spin-offu se zaměřují na to, jak se rebelům podařilo ukrást plány k Hvězdě smrti, kterou pak ve zmíněné epizodě zničili. Jedná se tedy o samostatný film, který není pokračováním tradiční epizodní linie, ale zvláštní nepřímo navazující „vedlejší“ entitou.

 

Upozorňuji, že recenze bude mimořádně neurčitá, což je způsobeno tím, že se budu snažit pokud možno zcela se vyhnout sebemenším spoilerům.

Osobně jsem už od ohlášení Rogue One vnímal tento plán jako něco navíc, co do filmové metanarace Star Wars nepatří. Vzhledem k obřímu úspěchu minulých Star Wars filmů bylo otázkou času, kdy začne kvantita převažovat nad kvalitou, a tak bylo Rogue One něčím, co jsem nechtěl brát příliš vážně, protože jsem to považoval z velké části za ryzí honbu za dalšími miliardovými tržbami. Zvlášť pod vedením Disneyho, jehož komerční zájmy často převažují nad těmi uměleckými, což ale studiu jeho formátu asi nelze úplně vyčítat. K tomu se ještě dostanu.

rogue-one-cast-photo-d23-1536x864-521514304075-1

Epizody III. a IV., mezi něž je děj Rogue One zasazen, byly natočeny s mnohaletým odstupem a obě charakterizuje zcela odlišný formát, přístup a atmosféra. Bylo tak otázkou, jakou cestou se tvůrci Rogue One vydají a kterému z obou formátů se budou chtít více podobat. Tvůrci totiž zákonitě museli k jednomu či druhému směru tíhnout. Kupříkladu George Lucas u „nové trilogie“ vsadil na inovaci a moderní efekty, za což ho řada fanoušků dodnes kritizuje, J. J. Abrams se u sedmé epizody naopak pokusil jít cestou reálných kulis a připomenout tak atmosférou trilogie původní.

Rogue One se dějem vychyluje ze všeho, na co jsme byli dosud u epizod zvyklí. Na druhou stranu zapadá i navzdory lehce kontroverzním trailerům do atmosféry Star Wars tak, jak je známe, a prakticky od úvodu až po úplný závěr zachovává „starwarsovské“ genius loci, o které se mnoho fanoušků před každým novým filmem tolik bojí. Rogue One tíhne narativně spíše k původní trilogii, což podtrhuje fakt, že se jí i přímo týká, ale atmosférou připomíná spíše epizody nové, což ovšem není na škodu, protože je s touto atmosférou nakládáno velice citlivě a na původní trilogii navazuje náladou mnohem lépe, než trilogie prequelová (I. – III.).

rogue-one-jyn-ersa-geared-up

Dějově je Rogue One rozhodně atraktivní, ač předvídatelný, ale to není, i vzhledem k předem známému rozuzlení, žádným překvapením. Dohled Kathleen Kennedy tu v tomto smyslu pravděpodobně hrál významnou roli, osobně jsem režisérovi Garethu Edwardsovi příliš nedůvěřoval a bez odborné supervize by výsledek nemusel dopadnout úplně dobře. I navzdory prakticky nulové Edwardsově historii si však jeho tým poradil nad očekávání. To je milá zpráva.

donnie-yen-fights-stormtroopers-in-star-wars-rogue-one

O lehce pochybném výběru herců se hodně mluvilo už u sedmé epizody; také tady se domnívám, že z toho šlo vytěžit víc. Ne že by to Felicity Jones a spol. herecky nezvládli, ale nevýrazné charaktery postav (až na výjimky, viz dále) i příliš jednoduchý scénář, který se opět snaží zavděčit co nejširšímu spektru diváků, jsou poměrně znatelnou rezervou Rogue One a i samotným hlavním hercům by slušelo víc charizmatu. Z velké části tu ale jen neměli prostor dostatečně ho projevit; inteligentnější scénář by nebyl na škodu a mainstreamová snaha zabránit zbytečné překombinovanosti se místy trochu vymyká z rukou. Na druhou stranu filmu nelze upřít, že je od začátku do konce zcela přehledný (ovšem pro úplného nefanouška Star Wars by i tak mohl být trochu problémový).

Rogue One v sobě skrývá řadu zajímavých prvků, které jsme dříve zatím neviděli a trochu vynahrazují absenci Jediů a dalších prvků, na které jsme se naopak vždy mohli spolehnout. Slepý Číňan nebo zdejší hlavní robot jsou parádním zpestřením. Otázkou ale zůstává, jestli bychom se v konečném výsledku nedostali na polovinu stopáže, kdyby se podobné prvky, pro děj vlastně docela nepodstatné, pokrátili o všechnu – byť atraktivní – omáčku okolo. To ale nic nemění na tom, že Rogue One je všechno, jenom ne nuda, a to je další dobrá zpráva.

Byl by hřích nezmínit se v rámci recenze na Star Wars o efektech, které jsou tu znovu pozvednuty na další level a je skutečně velkou radostí je sledovat. V tomto smyslu lze i scénáři a hercům leccos odpustit, protože audiovizuální zpracování je jako už tradičně jedná velká umělecká báseň a koukat by se na to dalo hodiny. A to nejsem zrovna fanouškem akčních filmů. Stejně tak panovaly pochybnosti o hudbě bez Johna Williamse, jehož absenci byste ale bez vědomí jeho neangažovanosti ani nezpozorovali. To je velké plus.

Na závěr bych se rád dostal k tomu, o čem jsem hovořil na začátku. Je Rogue One jen kvantitativním prvkem Disneyho s obrovským ziskovým potenciálem? Bezpochyby to byl jeden z klíčových faktorů, jinak by tak velká studia ani nemohla existovat. Edwards a spol. si však s produkčním prostorem poradili velmi důstojně a Rogue One je nakonec docela fajn film. Bohužel sice „jen“ fajn, ale to neznamená, že by se za něj Star Wars měly stydět. A to byl hlavní umělecký cíl, protože, řekněme si na rovinu, kdo čekal, že se Rogue One bude dotýkat dokonalosti?

CSFD  IMDb  Kinobox.cz

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

USA, 2016, 133 min
Režie:
Gareth Edwards
Scénář: Tony Gilroy, Chris Weitz
Kamera: Greig Fraser
Hudba: Michael Giacchino
Hrají: Felicity Jones, Mads Mikkelsen, Alan Tudyk, Ben Mendelsohn, Diego Luna, Forest Whitaker, Riz Ahmed, James Earl Jones, Jimmy Smits, Warwick Davis, Donnie Yen, Wen Jiang, Jonathan Aris, Genevieve O’Reilly, Arthur L. Bernstein, Attila G. Kerekes, Ned Dennehy, Alistair Petrie, Daniel Eghan

One thought on “Rogue One: Star Wars Story – Jde to i bez Jediů – recenze

  1. Pingback: Pár slov o posledních dílech Star Wars | Obrazor

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít k navigační liště