Sedm statečných (2016) – Filmová týmovka si žádá týmovou recenzi

O vyrovnání se s originální předlohou, práci s postavami i o tom, jak to možná je s tou proklínanou politickou korektností v párové recenzi. Ale hlavně o tom, proč ten film není tak špatný, jak jsme se báli.

Filip: Sedm statečných bylo před premiérou sledováno s jistými obavami, hlavně stran toho, zda se to vyrovná originálu. Myslíš, že se to filmu aspoň do určité míry povedlo?

Íla: Pokud je originál sám o sobě téměř dokonalý, je obvykle těžké se mu vyrovnat. Ale může se to povést, když se do nového produktu vloží svébytné ozvláštňující nápady, nebo když dílo nabízí paralely s předlohou, které transformuje v novou hodnotu. Sedm statečných nejen přímo odkazují ke kultovnímu westernu, ale snaží se mu v mnoha ohledech vyrovnat, ať už stejnými a podobnými scénami a významy, tak i tím, že zobrazují některé skutečnosti nově. Přes počáteční skepsi musím přiznat, že se to Sedmi statečným do jisté míry podařilo. „Současnému“ publiku, které je tvořeno mladší generací ukazují, v čem je koncept Sedmi statečných, vycházející ze Sedmi samurajů, jednoduše výborný a mnohými způsoby adaptovatelný. Ale hlubší psychologizace hlavních sedmi anti-hrdinů i postupné sbližování s utlačovanými a pochopení situace, v tomto případě, zemědělců/měšťanů nemá potřebnou hloubku, která dělala z původního snímku originál.

magnificent-seven-2016-washington-pratt

Filip: Když mluvíš o transformaci paralel v novou hodnotu, co tím máš přesně na mysli? Co noví Stateční z původních filmů transformují, a jak?

Íla: Kupříkladu velmi pomalu plynoucí scéna s Brittem (James Coburn), se kterým se setká Chris (Yul Brynner) během verbování nových členů. Britt je naprosto netečný k okolnímu dění, dokud do něho nezačne rýt i jeden z rádoby pistolníků, který ho vyzve na souboj. I když vejtaha prohraje, nechce se s tím smířit. Mezitím ale kamera pomalými pohyby snímá Britta, který lehce nadzdvihne klobouk a poté ho nezúčastněně sklopí, nebo si dopřává doušek vody, zatímco suše konstatuje, že pistolník prohrál. Pak následuje hlavní souboj, kde Britt zaexceluje s nožem. Celá tahle sekvence vzbuzuje ohromnou zvědavost a napětí, Britt náhle začíná diváka zajímat, a to víc než hodně. To by mohla sloužit jako ozvláštněná variace na scénu v Sedmi samurajích. A v současné verzi máme co? Nijak nezajímavou, navíc zkrácenou scénu, kde jediné, co působí atraktivně, je asijský původ onoho statečného (Byung-hun Lee). Scéna postrádá napětí, jak dopadne, víme z původních Statečných.  Taktéž nemáme čas poznat tu postavu a určit, čím je zajímavá. To, že je Billy (jak se vrhač nožů v nové verzi jmenuje) kamarád ostrostřelce Goodnighta (Ethan Hawke), slouží jen tomu, aby došlo k urychlení naverbování a k pár vtípkům během rozhovoru mezi oběma protagonisty. Co podle tebe naopak v současných Sedmi statečných předchází originál? Co je tam podle tebe lépe transformované?

Filip: Já vnímám nových Sedm statečných především jako slušný akční film, popravdě jsem nečekal, že mě to bude tak bavit. Dnešní doba přeje rychlejší a brutálnější akci, a toho se mi u Statečných dostalo. Co se týče přejímání a transformace toho, co už bylo v prvních Statečných, líbila se mi práce s motivem jedné z postav, kterým byl panický strach ze smrti. V původním filmu to byl problém čistě té postavy, a třebaže to byl problém dost zásadní, dosud si nejsem jist, zda o něm ostatní stateční byť jen věděli. V nové verzi je to něco, co je nepříjemné pro zbytek týmu, což mi připadá logičtější a lepší pro dynamiku vzájemných vztahů. A možná mi přijde i lepší ten postup vyprávění, kdy je velká část filmu věnována přípravě na střet s bandity, který nepřichází ve vlnách, ale odehraje se v jedné velké zničující bitvě. Co mi ale vadilo, byla značná zkratkovitost, která dost ubližuje psychologii postav. Snad jenom jedna postava má motivaci pro bránění města před padouchy, a tu nám odhalí až na konci, ale u ostatních se prakticky nedozvíme, co je k tomu vedlo. A jak říkáš, mezi pistolníky a utlačovanými není žádný vztah, nevzniká tedy nic, co by partu vrahů a psychopatů nutilo městečko chránit.

magnificent-seven-2016-cast

Íla: K těm motivacím postav, které jsou nedostatečné, mě napadá ještě u jedné vysvětlení, které je dostačující proto, proč se bitky účastní, a to patří postavě Faradaye (Chris Pratt). Vysvětlením je, že žádné vysvětlení totiž neexistuje. Faraday je prostě a jednoduše psychopatický alkoholik. Herec Chris Pratt je ve většině svých filmů vyobrazen jako vtipálek, popřípadě loser, který má ale dobré srdce.  Na začátku filmu to vypadá, že to zde bude stejné. To je ale jenom klam, který postava Faradaye brzy vyvrátí. Vtipy sází na účet druhých, zesměšňuje je, dává najevo svou převahu, čímž působí nebezpečně, a dokonce v případě postavy, u níž jsi zmiňoval řešení traumatu, funguje jako její šikanátor. Je to tedy značně rozporuplná postava, což je na jednu stranu kompliment, ale bez motivačního prvku, kterým je alkohol, by nemohla fungovat. Aspoň to ale vysvětluje jeho psychopatické chování, kdy se ke konci filmu rozhodne udělat něco, k čemu by se člověk s pudem sebezáchovy těžko odhodlal. Naproti tomu jiné postavy nemají ani to. O Mexikánci Vasquezovi (Manuel García-Rulfo) a Indiánovi jménem Rudá Žeň (Martin Sensmeier) se nedozvíme nic, co by k postavám vytvářelo jakýkoliv vztah.  Na to, že je remake Sedmi statečných téměř stejně dlouhý jako originál, má mnohem menší rozsah, co se týče atraktivity charakterů.  A tím nemyslím vzhled, nýbrž osobnost. Postavy měly být tou různorodostí zajímavé, ne nic splňovat. Neustálé upozorňování na korektnost a kvóty spíš vypovídá o tom, jak uvažují recenzenti, ne filmaři.

Filip: Taky si myslím, že spousta z nich byla jen do počtu. Tvůrci vytvořili několik bizarních postaviček, které mají tým doplnit, ale kdyby ponechali jen ty, kterým se zvládají opravdu věnovat, klidně bych se s filmem Tři stateční spokojil. Bylo by to koneckonců hrdinštější, než když jich je na to sedm.

the-magnificent-seven-sony

Íla: Tvůj ekvivalent Tří sester, vlastně pardon, Statečných, mi také připadá jako logická úvaha, vycházející z hloubky příběhu. Ale než se odebereme do věčných lovišť, jedna věc mne na tomto filmu opravdu potěšila, a to scéna s Gatlingovým rotačním kulometem. Narazila jsem na vyjádření, že byl ve filmu použit nesmyslně. Já si však myslím, že jeho vstup přišel v pravý čas, když už bylo jasné, že mnoho hmotných statků zachránit nelze. Co se týká přímo jeho palby, konečně tato zbraň nebyla podceněna, jak je tomu u jiných akčních filmů. Před touto zbraní se zkrátka nelze schovat. Podobný masakr jsem naposledy viděla v Divoké bandě.

Filip: Já ve čtvrtém Rambovi, ale tady byla lépe ukázána jeho destruktivnost. Když už jsme u těch vyjádření, mě spíš mrzí všeobecně rozšířený názor, že etnická různorodost týmu statečných je zapříčiněna snahou o současnou politickou korektnost, či doplnění nějakých povinných kvót. Přitom co největší různorodost je základním pravidlem všech týmovek, jenže rasové a kulturní rozdíly se za tímto účelem nabízejí nejsnáze, není to ani tak o korektnosti, jako spíš o lajdáctví. Kromě toho, ta různorodost byla i v původních Statečných – Brynner byl napůl Mongol, Bucholtz Němec, který hrál Mexičana, a Charles Bronson hraje postavu, která je napůl Mexičan a napůl Ir. Pokud v remaku nějak selhává tato snaha o různorodost, tak v tom, že není dostatečně využita, pokud nepočítáte jedno posměšné napodobování mexického přízvuku a fakt, že jedna z postav téměř nemluví anglicky.

Íla: Na závěr ještě takový malý apel – schválně si zkuste podle IMDb najít, která postava z remaku má představovat kterou postavu z kultovního snímku. To, co vás po zhlédnutí remaku napadne, je špatně. A v tom je zřejmě ta největší přidaná hodnota, jinak si to nedokážu vysvětlit.

 CSFD  IMDb  Kinobox.cz

Hodnocení autorů:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

USA, 2016, 130 min
Režie:
Antoine Fuqua
Scénář: Nic Pizzolatto, Richard Wenk
Kamera: Mauro Fiore
Hudba: James Horner, Simon Franglen
Hrají: Denzel Washington, Chris Pratt, Ethan Hawke, Vincent D’Onofrio, Byeong-heon Lee, Manuel Garcia-Rulfo, Martin Sensmeier, Haley Bennett, Peter Sarsgaard, Luke Grimes, Matt Bomer, Billy Slaughter, Ritchie Montgomery, Sean Boyd, Cam Gigandet, Jonathan Joss, Mark Ashworth, Clint James, Dane Rhodes, Sean Bridgers, William Lee Scott, Griff Furst, Kevin Wayne, Dylan Kenin, Kevin Wiggins, Jackson Beals, Miles Doleac, Eric C. Schmitz, Lyle DeRose, Vinnie Jones

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít k navigační liště