Šílenství proutěného košíku (Basket Case) – Bratrské pouto v hlavní roli brakového hororu – recenze
Laciný horor Šílenství proutěného košíku natočil jako svůj debut režisér Frank Henenlotter, tvůrce pozdějších úchyláren jako Zvrhlá biologie či Mozková příhoda (která je mimochodem založená na podobném principu). Film vznikal o víkendech za poměrně nízký rozpočet (údajně 160 tisíc dolarů) a pracovali na něm spíš amatérští fanoušci a nadšenci než filmoví profesionálové. Vypráví o mladíkovi jménem Duane, který přijede do New Yorku a ubytuje se v hotelu, přičemž u sebe má jen tajemný proutěný koš na prádlo. Vypadá sice podezřele, nicméně kromě nápadného koše ho není z čeho podezřívat. Pak ale někdo začne systematicky vraždit newyorské doktory…
V podstatě se o celé zápletce můžete dočíst, kde chcete, takže i v této recenzi bude obsah onoho košíku vyslepičen, protože se v něm skrývá mimo jiné i hlavní téma filmu. Nicméně pokud se chcete nechat překvapovat dějovými zvraty a šokujícími odhaleními, tak následující text číst nemusíte a úplně si vystačíte s informací, že snímek je poměrně atmosférický, s pomalejším tempem a ochotnickými výkony, avšak zato s neobvyklým příběhem a pár zajímavými nápady, které zas tak často k vidění nejsou, díky čemuž Šílenství proutěného košíku stojí celkem za pozornost (na jedno zhlédnutí), pokud si tedy libujete v béčkových brakových hororech z 80. let.
Duane totiž v košíku skrývá svého bratra Beliala – znetvořené siamské dvojče, které bylo před lety během násilné operace odděleno od chlapcova těla, přičemž z něj zbyla jen zdeformovaná hlava a k ní připojené ruce. Duane v New Yorku pátrá po doktorce, která zákrok prováděla, aby se jí pomstil za to, co jeho bratrovi bezohledně provedla. Mezi oběma bratry panuje láskyplný vztah a Duane se svého hrůzu nahánějícího dvojčete ochranářsky zastává a komunikuje s ním napůl telepaticky. Jejich souznění a plán pomsty naruší až moment, kdy se Duane zamiluje do sličné sekretářky a žárlivý Belial začne narušovat Duaneovo soukromí a svobodné rozhodování.
Belial je vytvořen jako gumová loutka, která je rozpohybována ručně pookénkovou animací, případně plní funkci odpudivého maňáska. Jeho zpracování je samozřejmě nepřekvapivě velice amatérské a nepřesvědčivé a chvílemi i nechtěně směšné. Film funguje o něco lépe, dokud je obsah košíku zahalen závojem tajemna, jakmile je totiž Belial explicitně ukázán, napětí je v tahu.
Kromě hororu je u tohoto filmu na internetu uváděn i žánr komedie. To může být celkem matoucí, mnoho úspěšných pokusů o humor v něm totiž přítomno není, často ani náznakem. Film se sice pokouší být komediálně laděný a vykresluje některé konkrétní scény a situace komicky a s vtipnou nadsázkou, nicméně ve své snaze selhává na celé čáře a dobrý vtip abyste hledali lupou. Frank Henenlotter se popral s komediální polohou svých snímků o něco zdařileji až v pozdějších letech, u tohoto filmu je ale srandovně ujetý leda jeho samotný námět a hlavní zápletka. Je celkem možné, že po deseti pivech, ve správném rozpoložení a ve větší partě to začne být o něco vtipnější (film byl před lety promítán i na Festivalu otrlého diváka), nicméně v takových podmínkách začne být vtipné ledacos. Kdyby se film držel pouze žánru tradičního hororu, byl by výsledek pravděpodobně působivější a efektivnější.
Kuriozitou je, že Šílenství proutěného košíku se dočkalo hned dvou pokračování (od stejného režiséra, který se k nim ale hlásí jen velice nerad). Ta ale jen recyklují nápady z jedničky a přidávají další lacině vyhlížející monstra. A nestojí za vidění.
Hodnocení autora:
[starreview tpl=16 size=’30‘]
Režie: Frank Henenlotter
Hrají: Kevin Van Hentenryck, Teri Susan Smith