Šílený Max: Zběsilá cesta (Mad Max: Fury Road) – Šílenství vrcholí – recenze
CZ premiéra: 14. května 2015
Recenze vyšla na Nafilmu.cz
Šílenství, rychlost, krev, pupeční šňůry, militantní důchodkyně, mutanti a totální chaos. Ano, Šílený Max se dočkal toho nejlepšího comebacku, jakého mohl. Všechno, co jsme mohli mít na původní trilogii rádi, se zde využívá až na dřeň. Nechybí opulentní automobilové honičky, zdegenerované postavy, nadsazení záporáci ani atmosféra totálního zmaru. A řádná dávka exploatace, byť, bohužel, ne vždy dobře motivovaná.
Zbývají dvě otázky, které si diváci mohou položit: Za prvé, je Tom Hardy alespoň stejně dobrý, jako Mel Gibson? Tato otázka je vlastně irelevantní, neboť Max Rockatansky částečně vychází z archetypu, který proslavily spaghetti-westerny Sergia Leoneho a který je univerzální pro větší množství podobných filmů. Z tohoto pohledu se dá tedy říci, že podobnou roli hrál Kurt Russell v Útěku z New Yorku, Kevin Costner ve Vodním světě nebo Rhona Mitra v Soudném dni. Všechny tyto postavy mají pohnutou minulost, moc toho nenamluví, pro ránu ani pro cynickou hlášku nejdou daleko, a i když se většinu filmu chovají jako sobecké svině, stejně nakonec udělají správnou věc. Každý hraje postavu po svém (v rámci možností) a každý jí umí vtisknout svůj výraz. Stejně tak Hardy, jenž si s rolí vnitřními běsy sužovaného tvrďáka poradil více než důstojně.
Za druhé, je potřeba ke zhlédnutí vidět první tři filmy? Ano i ne. Pro pochopení toho, co se ve Zběsilé cestě děje, a pro užívání si černého humoru a dravé akce to nezbytné není. Pro vychutnání si vývoje jak fikčního světa, tak hlavního hrdiny jsou předchozí filmy ovšem nezbytné.
Postapokalyptická série George Millera se v první řadě vyznačuje tím, že se nenechává příliš svazovat dojmem konzistence nebo jednotným dějovým vymezením. Jistě, všechny filmy sdílí stejný fikční svět, jednoho hrdinu a alespoň jednu automobilovou honičku, během níž se obsazují cizí vozidla v plné rychlosti. A také řádnou porci podivností, které vykreslují úpadek světa kolem postavy Maxe Rockatanského, kdysi čestného poldy, jehož charakter se utváří s přibývající drsností a bezútěšností zdevastované pustiny. Budeme-li chtít najít další spojovací prvek všech čtyř filmů, bude to nepochybně onen vývoj, a to jak hlavní postavy (navzdory různým fandovským tvrzením tam prostě je), tak fikčního světa samotného a jeho bizarnosti. Čtvrtý díl je dovršením toho, co se v „původní trilogii“ rozvíjí. Dovršil se vývoj Maxe, jehož jsme v prvním filmu poznali jako výkonného policistu s vnitřními démony, ve druhém a třetím jako bezmála leoneovského antihrdinu a ve čtvrtém jako asociálního mrchožrouta, skoupého i na holé věty. Jsme svědky vývoje fungování fikčního světa – v prvním filmu se pomalu rozkládala současná civilizace. Ve druhém bojovaly o přežití její zbytky. Ve třetím byly v centru pozornosti dva zoufalé pokusy o její obnovení. Zběsilá cesta představuje zcela nový typ civilizace, založené na bizarní směsi různých náboženství a uctívající hlavního záporáka, Nadsmrťase Joea. A konečně, plně se vyvinul přístup k akci a exploataci. První díl se snažil být exploatačním thrillerem, který spíše než na akci samotnou cílil na násilnost a šok ze smrti dítěte, rozpáraného psa či spáleného (a přesto žijícího) člověka. Druhý díl sázel už spíše „jen“ na temnou atmosféru a akci samotnou, kdy se centrem atrakcí staly vynalézavé a chaotické honičky.
V posledním Maxovi se plně i tento aspekt, přičemž se tvůrci zároveň nejen navrátili k exploataci, ale dotáhli ji do extrému. Šílený Max: Zběsilá cesta je v podstatě jedna konstantní automobilová honička s krátkými přestávkami. Díky rychlému střihu se daří udržovat dynamiku akce, navíc film přenáší na diváka dvojí pocity. Honičky sledujeme vždy z obou perspektiv – jak z pohledu ohrožených hrdinů, tak z perspektivy záporáků, kteří se nadšeně a s šíleným smíchem ženou do efektivního šrotování všeho mobilního. Díky tomu se tak nepokrytě bavíme rychlostí a drajvem akce a zároveň se bojíme o hlavní postavy, které, ač drsné, jsou okázale zranitelné. Včetně titulního Maxe. Ten ve filmu podruhé v sérii nedostává prostor pouze pro sebe. V prvním filmu měl značnou roli jeho parťák Goose a manželka Jessie, v následujících dvou dílech vystupoval jako nikam nezapadající zachránce, na němž jsou ostatní postavy závislé. Ve Zběsilé cestě je redukován na člena skupiny ztracenců, unikající před armádou fanatiků. Ale postavy zde samozřejmě také nejsou to nejdůležitější. Tím, na čem nám má záležet nejvíc, je samozřejmě ta atraktivní složka. Kromě řízné akce Max sází na řadu dalších exploatačních výjevů, jako porod císařským řezem post mortem, hraní si s pupeční šňůrou, fabrika na mateřské mléko či využívání krevní transfúze. Všechny tyto momenty jsou proklatě zábavné a dopomáhají k utvoření obrázku o zvráceném světě, v němž se film odehrává. Bohužel, ne vždy jsou funkčně motivované. Když se objeví nějaký zvrácený vtip, je tam pouze proto, že tam tvůrci chtěli mít zvrácený vtip. Byť je jejich úloha později zužitkována, je to využití, které trochu stojí na vodě. Tohle občasné tlačení na pilu filmu trochu ubírá, naštěstí však pouze marginálně. Stále se jedná o svižnou černohumornou jízdu, která dovršuje vývoj toho, co jsme viděli v prvních třech filmech – rozpad starého světa a vznik nového, proměna hlavního hrdiny a vrcholení jeho šílenství, které odráží eskalaci chaosu a zvrácenosti fikčního světa. A my můžeme šílet s ním. A na rozdíl od něho si to budeme pekelně užívat.
Hodnocení autora:
[starreview tpl=16 size=’30‘]
Režie: George Miller
Scénář: George Miller, Nick Lathouris, Brendan McCarthy
Kamera: John Seale
Hudba: Junkie XL
Hrají: Tom Hardy, Nicholas Hoult, Charlize Theron, Hugh Keays-Byrne, Rosie Huntington-Whiteley, Zoë Kravitz, Riley Keough, Josh Helman, Nathan Jones, Megan Gale, Angus Sampson, Abbey Lee, John Howard, Courtney Eaton
