Poslední z Jediů: Star Wars jsou definitivně zpátky. Osmá epizoda doslova přejela vesmírný svět – recenze bez spoilerů
Přesně před dvěma lety jsem v jedné z prvních recenzí na světě vychvaloval sedmou epizodu všeobjímající ságy Star Wars. Tehdy se legenda vrátila rozporuplně a vesměs rozdělila fanouškovský svět na dva tábory – jedni novou éru uvítali a ocenili, druzí na Star Wars nadobro zanevřeli. Přestože jsem patřil spíše k té první skupině, je nutno hned na začátek říct, že Síla se probouzí byl oproti osmé epizodě spíše jen takový zdlouhavý trailer pozvolna a nejistě připravující půdu pro Posledního z Jediů.
Tato epizoda měla oproti té předchozí jednu nespornou výhodu: Byla přímým pokračováním, takže se v kritikách zcela vyhne analýzám všeho nového, především charakterů. Film Síla se probouzí nastolil zcela novou éru Star Wars, přinesl nové vyprávění, nový styl, nové postavy, jejichž interpretace, na rozdíl od původních Star Wars, ne vždy vyzněla přirozeně. Ani narace nebyla úplně perfektní, sedmé epizodě byla často vytýkána zcela transparentní podobnost se slavným prvním filmem z roku 1977 i další dílčí problémy a nedokonalosti. Nu což, časy se mění.
Jestli jsem se před projekcí Posledního z Jediů něčeho vysloveně obával, tak především režie. Rian Johnson není žádný ostřílený veterán, kromě pár dílů seriálu Perníkový táta (a nutno dodat, že skvěle zvládnutých) nemá žádnou praxi, od které by se dalo cokoliv předem predikovat. Ukázalo se ale, že nová a profesně relativně mladá krev Star Wars svědčí; po nepříliš sebevědomé a sporně hodnocené předchozí epizodě zkušeného J. J. Abramse jako by chtěl Johnson všem fanouškům vzkázat – nevěřili jste mi, tak tady to máte. Na plátně dokáže malovat tak dechberoucí obrázky, že jsem o jeho schopnostech přestal pochybovat s první scénou. A zdaleka nejen to.
Konečně jsme se totiž dočkali nových a ještě modernějších Star Wars takových, jaké jsme je chtěli mít už před dvěma lety. Poslední z Jediů je chytrý, elegantní, dojímavý, občas zase nostalgický, občas brutálně futuristický. Charaktery jsou mnohem ucelenější, než kdy předtím, Rey vyspěla, představitel Kylo Rena předvedl nesmírně autentický výkon, polovina epizody je naprostým hereckým koncertem Marka Hamilla, který se vrátil v plné síle. Je to epizoda nabitá akcí, ale i lákavým a originálním příběhem, který se umí dostat pod kůži. To předchozí epizodě chybělo.
Je zřejmé, že si Johnson vzal ponaučení ze všeho, co jsme shledávali na Síla se probouzí nedokonalým. Už žádná sázka na jistotu. Pochopil, že kopírovat nebo napodobovat není správná cesta. Pochopil, že charaktery nemusí být archetypální, že klidně mohou chybovat, že se mohou průběžně měnit a šokovat. Pochopil, že cesta k úspěchu je skrze nový, čerstvý příběh a zcela jinak strukturované postavy, ale i přesto se mu podařilo decentně a autenticky zachovat fantoma předchozích dvou ér.
Objevil se Luke Skywalker, lepší než kdy dřív. Objevila se další nejmenovaná klíčová postava z první éry, zábavnější než dřív. Objevila se Leia, objevilo se mnoho odkazů na Dartha Vadera a jeho stopu v globálním příběhu, objevila se Síla tak, jak jsme ji znali za starých časů. Je milé si to všechno znovu připomínat, ale ještě milejší je, že si to, na rozdíl od sedmé epizody, tentokrát připomínáme už na pozadí zcela nového, odlišného a čerstvě vznikajícího světa, který snad díky Poslednímu z Jediů definitivně vzbudí zvědavost i těch fanoušků, kteří před dvěma lety tápali a odsuzovali.
Samozřejmě, že žádný film nemůže být perfektní. I Poslední z Jediů má temnější momenty. Sekundární dějová linie nenadchne, nezíská zdaleka tolik pozornosti, kolik by chtěla, a je v zásadě zbytečnou výplní dvou a půl hodinové stopáže, která by se s klidem mohla o onu půl hodinu zkrátit. Stejně tak se ani Poslední z Jediů nevyhnul politicky korektním krokům, jako je účelové obsazování nebělošskými herci, a nevyhnul se ani jednomu nebo dvěma na efekt vypočítaným rádoby dojemným momentům. Ale to jsou spíše drobnosti, vedle kterých paradoxně ještě o to víc vyniká hlavní dějová linie a její obrovská síla, kterou má.
Doufal jsem v to, že Poslední z Jediů bude přesně takovým, jakým nakonec je. Že Síla se probouzí byla jen začátek, který měl připomenout, co už známe, a pozvolna nastolit a připravit „nový řád“ Star Wars, který se naplno projeví až zde, v osmé epizodě. Nevěřil jsem v to, pouze jsem doufal. A přesně tak se stalo; Poslední z Jediů je ambiciózní, cílevědomý, odvážný a sebejistý projekt, jehož autoři přesně vědí, co chtějí. To předchozí epizodě, i když rozhodně nebyla špatná, v zásadě chybělo.
Svět Star Wars se mění. Zákonitě. Vždyť jsme svědky už třetí éry, a každá tato jednotlivá éra funguje v rámci tohoto vesmíru jako zvolna navazující, ale v zásadě samostatný prvek. Chtít od dnešní éry, aby byla stejná, jako některá z předchozích, by bylo bláhové. A když se o to J. J. Abrams se Síla se probouzí pokusil, stejně to podle mnohých nebylo správné. Jestli má být ale začátkem nové éry Star Wars to, čeho jsme svědky v tento den, čeká nás obrovsky nabitá budoucnost.
Poslední z Jediů je vyspělá, přímočará epizoda, která má atmosféru, umí pracovat s akcí, konfrontacemi i dialogy a nedívá se jen za sebe a do minulosti, ale i dopředu, dál, než si vůbec dokážeme představit. A to je předpověď lepšího nového začátku, než jsme kdy mohli doufat. Rekordy ve sledovanosti už tato epizoda trhat asi nebude. Ale Johnson to zvládl, Poslední z Jediů překonal všechna očekávání, přejel předsudky vůči nové éře Star Wars a stává se králem třetího tisíciletí i nejlepší epizodou od Impérium vrací úder.
Latest posts by Jaroslav Thraumb (see all)
- Star Wars: Vzestup Skywalkera (The Rise of Skywalker) – Síla nostalgie zachránila důstojnost ságy – recenze - 19.12.2019
- Poslední z Jediů: Star Wars jsou definitivně zpátky. Osmá epizoda doslova přejela vesmírný svět – recenze bez spoilerů - 13.12.2017
- Rogue One: Star Wars Story – Jde to i bez Jediů – recenze - 15.12.2016