Star Wars: Vzestup Skywalkera (The Rise of Skywalker) – Síla nostalgie zachránila důstojnost ságy – recenze

Jako by to bylo včera, kdy se po letech na plátna kin vrátila další trilogie Star Wars. Velmi rozporuplná hodnocení kritiků, fanoušků i diváků provázela sedmou i osmou epizodu, a nejinak tomu bezpochyby bude i příštích několik týdnů, protože do kin právě přišlo završení rozpačitě přijaté (zatím) poslední éry Hvězdných válek. A završení je to epické, třebaže pozornější divák může zaznamenat déjá vu v podobě stejných nešvarů, kterými trpěly i oba předchozí díly.

Devátá epizoda sází zase na nostalgii, ale na rozdíl od sedmé už stojí na svých vlastních nohách. To je příjemná změna, protože všechny odkazy na první dvě trilogie – a že jich není málo – už tu neslouží jako nosná zeď, bez níž by se samotné vyprávění zhroutilo jako domek z karet, ale “pouze” vcelku kreativně podporuje nezávislou naraci slibující jakýsi můstek mezi érou Jediů a Sithů a érou zcela novou, absolutně separovanou od toho, co jsme ze Star Wars dosud znali. Pořád výrazně a bez ostychu čerpá z historie, o tom ale až dále.

Pro finále sequelové trilogie se vrátily všechny známé postavy ze světa Star Wars. Někteří jen ve flashbacích nebo jako mrtví živí (Luke či Han), někteří jako staří známí (Leia), jiní jako nově příchozí, přitom narativně docela klíčoví (Palpatine, Lando). Poslední zmiňovaný se na plátně příliš neohřál, a možná je to dobře, protože moc zábavy nepřinesl; naopak Ian McDiarmid se znovu dokonale promítl do role Palpatina a připomněl tak show, jež předváděl už dřív. A tím výčet nostalgických prvků, držících pomyslnou ochrannou ruku nad filmem – protože i bez vlastní síly by v očích některých fanoušků aspoň částečně, díky sentimentu, pravděpodobně zafungoval – nekončí.

Vzestup Skywalkera je podstatně dynamičtější, než předchozí dvě epizody. Nikoli dějově, protože jakéhokoliv aristotelského pojetí děje je víceméně prost, ale rozhodně je dynamičtější svou energií. Disney tuto trilogii nezvládl, nebo rozhodně ne tak, aby zachoval genius loci původní trilogie, která je pro fanoušky modlou; zvládl ale to, v čem je Disney nejlepší – představil energickou podívanou, která má do nudy hodně daleko, třebaže scenáristicky zaostává. Scén, jež by se daly (svou interpretací, nikoli významem) označit za epické a opakováníhodné, je tu víc než dost. A to je skvělé.

Navzdory tomu se nemůžu zbavit dojmu, že nová trilogie během 430 minut nedokázala přijít s žádným jedinečným prvkem, který by papírově neodpovídal tomu, co jsme z největší ságy dějin již znali. Proto je přísně předvídatelná a chybí jí schopnost vyvolat zájem o postavy, které jsou, až na výjimky, většinou docela ploché. Navíc nezvládá překvapit či vyprávěním přesvědčit znalého diváka, že Star Wars mají před sebou velkou budoucnost; proto bude tato trilogie oblíbená spíše jako perfektní prezentace technologických možností třetího tisíciletí či jako trilogie předhánějící (a často i vykrádající) sama sebe v tom, která scéna bude působit epičtějším a megalomanštějším dojmem. To ale věrným fanouškům asi stačit nebude.

Na poslední tři díly – ignorujíc Rogue One či Solo – se velmi rád znovu podívám, protože jsou opravdu krásnou podívanou. Něco ve mně však nutí mé infantilní Já, naprosto bezpodmínečně milující ságu Star Wars, vnímat tuto trilogii separátně od toho, na co jsem byl zvyklý, protože kromě řady a řady easter eggů, nostalgických vložek a subepizod zcela kopírujících známé motivy nenabízí nic dalšího, co by Star Wars posouvalo. A to je za veškeré investice do tohoto projektu od doby, co jej převzal Disney, zatraceně málo. Otázka je, zda by vůbec bylo možné pokračovat v ne komerčním, ale emocionálním úspěchu ságy, která vznikla ve zcela jiné éře a se zcela jinou motivací, aniž by se vezla z větší části na retro motivech…

Moje dojmy jsou ambivalentní. Jako fanoušek Star Wars se peru s chutí tuto trilogii, včetně poslední epizody, zcela odsoudit, protože mi ani v nejmenším nenabídla to, co bych od pokračování tak významné a převratné ságy filmové historie očekával. Jako velký fanoušek filmu a zvědavý divák očekávajíc s každým dalším snímkem nové a nové možnosti, jimiž lze rozvíjet ne samotnou ságu, ale film jako médium, mám naopak chuť stát a tleskat. Disney nedokázal vyvinout vlastní éru Star Wars, která by narativně odpovídala tomu, co na nich milujeme, a přitom fungovala i sama za sebe, ale dokázal aspoň představit naprosto epickou vlnu audiovizuálního kumštu a brutální nostalgie, což stačilo k tomu, aby si Star Wars zachovaly důstojnost.

Škoda jen, že se Vzestup Skywalkera v samotném finále neobešel bez zbytečného a otravného patosu, který na filmech tolik nenávidím. Bylo by fajn, kdyby i v tak konzervativní sáze, jako je Star Wars, našli koule na to zabít některou z hlavních kladných postav (s výjimkou těch, u kterých to udělali v paralele s úmrtím jejich představitelů), nebo rovnou nechat zvítězit temnou stranu. Ale to jsem ani v nejmenším neočekával, třebaže by to aspoň bylo to jediné, co na nové trilogii mohlo skutečně šokovat a získat si punc jakési exkluzivity, která se jen neveze na popularitě série a probouzení vaší sentimentální amygdaly.

Tak jako tak, Disney zase vydělá hromadu peněz, a to je přece to, oč jde až na prvním místě.

70 %

Prosinec 19, 2019

Štítky:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *