Stihači, na start! (Aces High) – Temná stránka vzdušných soubojů – Válečné filmy
Francie, rok 1917, západní fronta I. světové války. Mladý, nezkušený a idealistický pilot Croft nastupuje k 76. stíhací letce britského letectva. Jednotce velí mladíkův osobní vzor, major Gresham. Záhy se ale ukazuje, že boj vypadá trochu jinak, než jak je veřejnosti prezentován ve Velké Británii a že ne všichni piloti jsou hrdinové bez bázně a hany…
Leteckým soubojům z dob I. světové války nelze upřít stylovost. Vlající šály a komické brýle pilotů, křehká letadla střetávající se v zatáčkách nad zákopy rozrytou zemí, žádné padáky nebo vysílačky nebo pestrými barvami pomalované stroje, to všechno má své kouzlo. Válečných filmů na toto téma nicméně nevznikl nijak oslnivý počet, přičemž počin spíše televizního režiséra Golda (z jeho dalších prací můžeme zmínit Dotek Medúzy s Richardem Burtonem) patří mezi ty nejlepší z nich.
Jedním z důvodů čelního umístění je celková atmosféra snímku. Operuje se tu se skutečností, že průměrný nováček u letecké jednotky na frontě několik málo dnů. V souladu s tím je děj sevřen do krátkého časového úseku a dokáže být patřičně depresivní. Smrt čeká opravdu všude, nebezpečí přichází bez varování a každý z pilotů musí počítat s neustálou možností nedobrovolného odchodu ze života. A ne každý z nich se s tím umí po psychické stránce vyrovnat.
Současně s postupnou ztrátou iluzí hlavního hrdiny se tak film stává stále temnějším a depresivnějším. Jde o prostředí, kde se divák skutečně musí o hlavní postavy bát. Kdokoliv může skončit v podobě náplně hrobu a neochrání ho nic. Ani hodnost a ani počet minut prozatím strávených na plátně. Ve chvíli, kdy Croft odlétá s jednotkou zaútočit na německý pozorovací balón, napadne asi každého, že tahle akce se beze ztrát na životech neobejde.
Hereckému obsazení dle očekávání vévodí dvě největší hvězdy. Plummer hraje hodného a oblíbeného důstojníka, mnohem zajímavější postavu ale vyfasoval McDowell. Jeho Gresham je úspěšný pilot, přísný a zkušený velitel a na první pohled skutečný příklad pro nováčky jako Croft. Jenže v soukromí jde o zlomeného muže, utápějícího své obavy v alkoholických nápojích.
Dobrým dojmem působí také bojové scény, představující samozřejmě nejatraktivnější součást filmu. V několika případech si je tvůrci vypůjčili jinde (útok na balón pochází ze snímku Blue Max, natočeném v roce 1966), nicméně celkově odvedli slušnou práci. Občasné zadní projekci se sice neubránili, což vzhledem k možnostem technicky v tomto ohledu není nikterak překvapivý jev.
V bojových scénách si kromě toho zahrála skutečná letadla. Vzhledem k omezeným možnostem sehnat válečné originály se sáhlo po novějších kusech. Coby klíčové stíhačky SE5a se tak předvedly do jejich podoby přestavěný belgický typ Stampe SV4, kromě něj tu máme i další poválečné stroje a prostor dostala také funkční replika jednoplošníku Fokker. Letecký nadšenec si tu tedy určitě přijde na své.
Scény z toho filmu se také dostaly do čtvrté řady seriálu Černá zmije, konkrétně do epizody Private Plane, kde hlavní hrdina, ztvárněný Rowanem Atkinsonem zkouší své štěstí v řadách britského letectva. Název snímku kromě toho inspiroval také jméno jedné písně od známé britské kapely Iron Maiden. Text jako takový už má s filmem společné pouze letecké souboje a je zasazen do II. světové války.
Aces High představují velmi zdařilý válečný snímek, nabízející kombinaci temné atmosféry se zdařilými vzdušnými souboji. Jedná se o velmi dobrého zástupce žánru, který navíc v rámci tématu patří k tomu nejlepšímu, co bylo o leteckých bojích I. světové války natočeno.
Hodnocení autora:
[starreview tpl=16 size=’30‘]
Režie: Jack Gold
Kamera: Gerry Fisher
Hudba: Richard Hartley, Carlo Rustichelli
Hrají: Malcolm McDowell, Christopher Plummer, Simon Ward, Peter Firth, John Gielgud, Trevor Howard, Richard Johnson, Ray Milland, Gilles Béhat, Tim Pigott-Smith, Jacques Maury
Latest posts by Jan Hauer (see all)
- Mrchožrouti (Les Morfalous) – Belmondovi hrdinové – recenze - 23.3.2014
- Oáza – Euro war po česku – Válečné filmy - 16.3.2014
- Santo contra Hombres Infernales – recenze - 14.3.2014