Strážci Galaxie vol. 2: Intergalaktické rodinné drama – párová recenze
Parta vesmírných odpadlíků musí opět zachraňovat vesmír a přitom znovu pořešit vzájemné vztahy, a to jak mezi sebou, tak s postavami vně týmu. Jak se jim to povedlo? Posouvá se strážcovská série dál, nebo se točí na místě? A jak si film stojí oproti ostatním marvelovkám? Na to hledáme odpověď v naší-vaší párové recenzi.
Íla: První Strážci galaxie byli především rychlým sledem několika klíčových událostí, obzvlášť se jednalo o shledání budoucího týmu a jejich vzájemnou spolupráci od uvěznění, až po záchranu galaxie díky získání orbu. Nejklidnější sekvencí filmu bylo zakotvení Strážců na useknuté hlavě, sloužící jako těžařská kolonie Knowhere, kde došlo k prolínání vztahů. Jakékoliv další řešení vzájemné náklonnosti souviselo s budováním akce. Z toho je vidět, že Strážci neměli čas se detailněji poznat. To se naopak stalo klíčové pro druhé Strážce Galaxie, kde jsou upevňovány rodinné hodnoty. Jinými slovy – základ rodinného a přátelského soužití byl ustanoven v prvním díle, ale vlivem nutnosti rychlého rozhodování nebyl čas na přesné definování traumat, se kterými se každý musel vyrovnat po svém. Ale traumata jsou tu od toho, aby byla vyřešena, to je ostatně hybná síla Strážců Galaxie 2. Tímto se dál Strážci rozhodně posunuli. Postavit film na parádně fungující akci v rámci příběhu by v případě Strážců zničilo jejich jedinečnost. Tou není vesmírná odysea, ale interakce mezi hrdiny. Všichni jsou něčím originální, mají propracované charaktery, a tím jsou o mnoho sympatičtější a „lidštější“ než „avengerovské celebrity“. Je podle tebe tento posun dobrým řešením pro vývoj univerza Strážců galaxie? Jak vnímáš celkové vyznění filmu?
Filip: Rozhodně to dobré řešení je a pro Strážce je to i logická návaznost. V jedničce jsme sledovali, jak vyhrocené postavy utváří funkční tým. Dvojka se vrací ke vnějším vlivům, které postavy utvářely. Téměř každý z hrdinů se vrací k tomu, co vytvořilo jeho povahu. V případě Quilla (Chris Pratt) vztah k otcovským figurám, u Gamory (Zoe Saldana) a Nebuly (Karen Gillan) sesterské rozepře, Drax (Dave Bautista) se po svém způsobu sbližuje s další ženou a vzpomíná přitom na svou zavražděnou rodinu, Rocket (Bradley Cooper) bojuje se svou odtažitostí k okolí. Groot (Vin Diesel) žádnou jasnou minulost nemá, ale vzhledem k jeho současnému stavu vidíme utváření jeho charakteru v přímém přenosu – protože je znovu dítětem, aktuálně tyto vnější vlivy prožívá s ostatními. Tyto problémy řeší i hrdinové, kteří k týmu původně nepatří, především Nebula a Yondu (Michael Rooker). Spíš než klasickou marvelovkou, kde se jeden hrdina psychicky vyvíjí, zatímco paralelně poráží generického padoucha, jsou druzí Strážci spíš rodinným dramatem v kulisách space opery. Celkově se mi u Strážců líbí víc, že je tvůrci pojali jako skupinu vyvrhelů, kteří jsou si náhradní rodinou, než jak tomu je v případě Avengers, což jsou v podstatě božské figury.
Íla: U těch vyvrhelů bych se na chvíli zastavila. Odpadlíky se dali nazvat ještě předtím, než se spolu spojili v boji proti zlu a vytvořili tak s trochou nadsázky rodinný podnik vesmírných žoldáků. Od této chvíle, a to stejně tak platí i pro druhý díl, nejenže nejsou vyvrhelové, ale od uznání Nova Corps se stali respektovanými hrdiny. A to ani nemusejí mít žádné speciální schopnosti jako příslušníci Avengers, snad kromě Groota, ale jak už jsi poznamenal, jeho postava v dětské verzi se teprve hledá a prozatím většími dovednostmi nedisponuje. Strážci galaxie jsou vlastně takovým soudobým typem rodinného mainstreamového filmu, který skrze humor komunikuje s divákem a předává všeobecně platné kladné hodnoty bez snahy citově vydírat. Ve filmu se sejde ohromná tapiserie emocí, od vzteku, nepochopení, sarkasmu, radosti, smutku, až po dojetí a prozření, což obvykle při napěchování do jednoho žánrového hybridu nese riziko, že film sklouzne k překombinování. Nikoliv tak u Strážců galaxie. Traumata jednotlivých postav, které jsi popsal, například Quillův vztah s otcem (Kurt Russell) nebo Gamory se sestrou a dalších, jsou vyřešena skrze komunikaci, kterou obvykle superhrdinové tak postrádají, načež si raději přerazí čelisti. Celý film je sledem jiskřivých dialogů s vtipnými pointami a akcí, která zase jenom vede k dalším vtípkům, popřípadě dojemným vyvrcholením. A proč by taky ne? Dílo, které nevzbudí emoce, je mrtvé. Tím, že se spojila nesourodá skupinka zamindrákovaných hláškařů se popírá mylně vyzdvihované rčení, že „krev není voda“. Nezáleží na tom, kde jsou, i když došlo vlivem okolností k jejich rozdělení, ani jestli jsou pokrevní příbuzní, protože tvoří rodinu už tím, že se jako rodina vnímat chtějí, a to je víc než kdejaké pokrevní pouto. V čem je podle tebe gros Strážců Galaxie?
Filip: Je to výborná kombinace akční sci-fi komedie a rodinného dramatu. Svým způsobem taky funguje jako taková opozice k ostatním marvelovkám. Ano, je tam relativně jednoduchý humor, hodně barev a drahé akce, ale Strážci Galaxie mají mnohem přitažlivější koncept i provedení než Avengers. Za prvé je mnohem sympatičtější, když jsou hrdinové spíš na okraji společnosti a nejsou moc „super.“ Některé pohání chamtivost, někoho vlastní cíle, někdo není schopný se zařadit do jakékoliv společnosti. Skoro nikdo z nich nemá, jak už jsi říkala, nadpřirozenou schopnost. To je skvělá dynamika nejen pro humor, kterým se Strážci vyznačují, ale i pro posun příběhu. Je mnohem působivější, když se svět rozhodne zachránit hrdina, u něhož to divák nepředpokládá, než když se do toho vrhne nadpřirozená entita, která prostě jen cítí tu povinnost. Druhý důvod je to, co jsi říkala. Strážci jsou hodně o dialozích, skoro víc, než o akci. Děj se posouvá dopředu tak, že spolu postavy mluví. To je něco, co „klasičtí“ superhrdinové postrádají. Nejen Captain America: Občanská válka, ale třeba i Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti by byly poměrně krátké filmy, kdyby spolu postavy místo toho prvoplánového mlácení víc mluvily.
Íla: A tady spolu nejenom mluví, ale zároveň procházejí i tou akcí, při níž dokonce vzájemně kooperují. Ne, že si každý vybere svého protivníka a s ním po celou dobu zápasí, Strážci se i navzájem strategicky kryjí a povětšinou ví, co druhý provádí. Vidět je to už na startovní sekvenci. Národ Suverénů, zlatých a egocentrických bytostí, si Strážce najal, aby se vypořádali s obludou požírající jejich baterie. Místo akce je však vidět jenom tančící Groot, stojící v popředí, zatímco se v hloubce záběru odehrává boj, sestříhaný tak, aby vynikla jeho zábavnost. Během souboje mluví jednotliví Strážci na Groota, anebo se ho snaží nabádat k ostražitosti, aby se mu zbytečně nic nestalo. Podobně působí souboj s dialogem mezi Peterem a Rocketem, když se Rocket snaží získat izolepu. Může se to jevit jako série odboček, ale právě ty propůjčují Strážcům Galaxie 2 originalitu. Jejich humor má navíc návaznost na konkrétní situace, což je o mnoho propracovanější a ne tak nahodilé jako např. u hláškujícího Deadpoola, kde je většina vtipů bez kontextu. Zato u Strážců fungují nejen v souvislosti s dějem, ale i s charaktery postav.
Filip: No vidíš, Deadpool má mnohem prvoplánovější humor, než Strážci Galaxie 2. Ten hlavně stojí na tom, že jeho fikční svět je plný „vážně“ míněných postav a situací, které podvrací hlavní postava. U Strážců Galaxie 2 je vtipný celý ten vesmír.
Íla: Nepřestává mě překvapovat jakési retro rozpětí Strážců přenášené do technologicky vyspělého univerza. Například odkaz na arkádové herny nebo plošinovky, popřípadě na popkulturu 80. let.
Filip: To je další součást kouzla toho filmu, na jedné straně přetechnizovanost, na druhé straně posedlost vším, co milovali američtí teenageři 80. – 90. let. Včetně jedné popkulturní ikony, kterou známe i u nás.
Íla: Dobře, nebudeme zatím prozrazovat, o koho jde, ale vtípek je to podobný tomu z Nabité zbraně, kde se na pár vteřin objeví Bruce Willis, ačkoliv oproti Strážcům samo sebou ve zcela jiné souvislosti. Jde o to, že takovou ikonu divák nečeká.
Filip: A tím nemyslí Stana Lee. Napadá tě ještě něco, co bys chtěla doplnit?
Íla: Možná jenom to, že ta role Bruce Willise je krapet větší, než dotyčné osoby ve Strážcích. To jenom aby nebyla očekávána nějaká deux ex machina.
Filip: Než se opět zostudíme, je ve filmu moment, který tě zvlášť zaujal?
Íla: Tentokrát jich je mnoho, ale vše by vedlo jen k dalším spoilerům. Ovšem velmi mě dostal Rocket a jeho drzý komentář na adresu jednoho z Plenitelů, který se honosí jménem Taserface (Chris Sullivan).
Filip: U mě vede asi všechno, kde promluví Drax.
Íla: Pravda. U této postavy jsem měla největší obavy, čím by ještě mohla být pro děj nebo pro Strážce přínosná. Působil na mě tak, že je jeho styl humoru v jedničce Strážců již vyčerpán, oproti například Rocketovi, který je opravdu (podle Yondua Udonty) „profesionální nasírač“. Nakonec Draxovy suché promluvy myšlené ve všech směrech vážně patří k tomu vtipnějšímu z humorných momentů.
Filip: No, asi se prostě shodneme na tom, že se nám to oběma líbilo.
Íla: Rozhodně líbilo, o čemž svědčí argumenty výše, a nezůstane pouze u jednoho zhlédnutí. Vlastně už teď se neskrytě těším na pokračování. Třeba se konečně dozvím, jestli spí všichni Strážci na té jediné velké posteli, nacházející se na Quillově lodi.