Obrazor

Tucet špinavců (Dirty Dozen) – Banda vyvrhelů vs. nacisti – Válečné filmy

Major Reisman, schopný, leč s autoritami poněkud nevycházející důstojník, vede skupinu provinilců proti armádním předpisům do obtížné, až sebevražedné mise na území v držení nepřítele. Tak se asi jednou větou dá nanejvýš stručně shrnout obsah snímku, který získal Oscara za zvukové efekty, stal se komerčně nejúspěšnějším filmem studia MGM za rok 1967 a zastává čestné a významné místo v historii žánru.

Ačkoliv je film neodmyslitelně spjatý s Leem Marvinem (který byl zároveň odborným poradcem), studio původně plánovalo obsadit jinou velkou hvězdu, Johna Waynea. Ten však dal přednost Zeleným baretům a do role nastoupil právě Marvin. Ten během své kariéry s režisérem Aldrichem spolupracoval několikrát, včetně např. dalšího zástupce žánru, zdařilého snímku  Attack z roku 1956.

Kromě Marvina tu dostala prostor další známá jména, včetně mnoha válečných veteránů jako Bronson, Savalas nebo Borgnine. I oni měli svůj podíl na celkovém úspěchu filmů, který dodnes platí za „poctivou“ ukázku válečného filmu, jehož zhlédnutí řadí velká část fanoušků žánru mezi základní gramotnost v oboru. Jeho kvalita a význam jsou navíc natolik pozoruhodné, že si zaslouží i pozornost těch diváků, kteří jinak na válečné snímky příliš nekoukají.

Příběh party sympatických špinavců se totiž sleduje neuvěřitelně příjemně. Od vzniku jednotky a jejího výcviku, kde není nouze o vtipné a odlehčující momenty, až po dramatické vyvrcholení v podobě realizace mise a útoku na zámek s německými důstojníky, si udržuje výborné tempo a dynamiku. Nabízí celou řadu vynikajících scén a pasáží, což spolu s dobrou prací režiséra i většiny herců vytváří působivý a zdařilý celek, k němuž není problém se opakovaně vracet.

Na tom má svůj podíl také skutečnost, že Aldrich se cíleně soustředil především na poutavou zápletku, než realistické pojetí. Ostatně, v šedesátých a sedmdesátých letech byl podobný postup naprosto běžný, řada válečných filmů nesla prvky koketující se snímky dobrodružnými a právě v těchto dvou dekádách vznikly na poli žánru dodnes oceňované a oblíbené počiny. Marvin jako poradce sice nebyl z některých bojových scén zrovna unešený, nicméně v tomto ohledu se režisér rozhodl na jeho poznámky nereagovat a zůstal u méně realistického, leč velmi atraktivního stylu.

Tucet špinavců si ale zaslouží pozornost nejen pro nepopiratelné kvality, ale také pro vliv na žánr jako takový. Stačí třeba uvést, že vznikla ještě tři další pokračování (byť s velkou časovou prodlevou – 1985, 1987 a 1988). Pouze v jednom z nich se znovu objevil Marvin, po něm převzal štafetu Telly Savalas. Paradoxně ale hraje zcela jinou roli, než v působném filmu. Kvalita ani jednoho z dalších dílů však nedosahuje takové úrovně jako u originálu, čemuž se ovšem nedá příliš divit.

Kromě těchto oficiálních pokračování však snímek získal také nepřeberné množství různých napodobitelů. Především v Itálii, kde variace na Špinavce tvoří velmi významnou (de facto jednu z hlavních) složku ve velkém množství tam natočených válečných filmů, souhrnně označovaných jako euro war, či ještě více posměšně, Macaroni combat. Malé skupinky pochybných existencí, které v týlu nepřítele zabíjeli nacistické důstojníky, přepadali základny a také dále, se objevily v mnoha a mnoha verzích. Naprostá většina z nich nenabídla nic než laciný pokus o kopii. A upřímně, ani ty nejlepší z nich nesahají Aldrichově filmu dál než po pás.

Film celkově patří k těm počinům, které se opravdu vyplatí vidět. Do historie žánru se zapsal zlatým písmem a dodnes patří k tomu nejlepšímu, co mohou válečné filmy nabídnout. Pro své kvality a celkový význam, nejnápadněji prezentovaný množstvím napodobitelů, si své místo v síni slávy válečných filmů více než zaslouží.

CSFD  IMDb

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

• About
• Latest Posts

Jan Hauer

Latest posts by Jan Hauer (see all)

• Mrchožrouti (Les Morfalous) – Belmondovi hrdinové – recenze - 23.3.2014
• Oáza – Euro war po česku – Válečné filmy - 16.3.2014
• Santo contra Hombres Infernales – recenze - 14.3.2014