TV tip: Hogo fogo Homolka

„Komu se smějete? Sobě se smějete.“ Na málokteré filmové dílo sedí tento citát z Revizora tak, jako na volnou trilogii o rodině Homolkových.

Kvůli nečekaně velikému diváckému úspěchu filmu Ecce homo Homolka (1969) se Jaroslav Papoušek rozhodl natočit volné pokračování, které se tentokrát točí kolem významné události – koupě nového auta. Teď jsou Homolkovi konečně hogo fogo rodina. A hlavně mají další téma k hádkám: kam se tím naším autem pojede? Nakonec vyhraje cesta na venkov za dědečkem, který má údajně smrt na jazyku. Jaké je to nakonec zklamání, když rodina zjistí, že dědeček se živ a zdráv odebral na soutěž norníků.

Jaroslav Papoušek začínal u filmu jako scenárista. Byl součástí hvězdného týmu Nové vlny Forman-Passer-Papoušek. Po emigraci obou kolegů se vydal na samostatnou režijní dráhu. Jeho nejúspěšnějším dílem je právě volná trilogie o rodině Homolkových, ke které si pochopitelně napsal i scénáře. Poslední (a jediný barevný) film trilogie Homolka a tobolka je už víceméně vařením z vody, ale první dva filmy jsou vtipným a zároveň nekompromisním až krutým pohledem do duše malého českého člověka. Snad nikde nejsou tak dobře zachyceny žabomyší rodinné spory nebo kontrast přirozené neomalenosti hrdinů s jejich absurdním lpěním na formálních pravidlech slušnosti (viz krásná scéna příjezdu k babičce, v níž se členové rodiny několik minut pouští vzájemně sednout).

Přes vtipné dialogy (z nichž se rekrutují mnohé populární „hlášky“) a situační komiku je Hogo fogo Homolka vlastně dost smutný film. Hlavní hrdinové jsou přes svou vnější slovanskou roztomilost v jádru sobecké svině. Sice nám jich může být občas líto, ale faktem zůstává, že si za své zpackané životy můžou sami. Nebo se jim můžeme vysmát a v koutku mysli doufat, že nejsme jako oni.

Neděle 9. února, ČT1, 17.35

CSFD IMDb