TV tip: Perníková věž

Nemilosrdná sonda do nelehkého života mladých lidí ve velkoměstě nebo přehlídka promarněných talentů a ztraceného času?

Milan Šteindler patřil kdysi ke slibným režijním talentům. No vážně! Natočil třeba dnes už téměř kultovní film Vrať se do hrobu! nebo o něco slabší ale o to oceňovanější Díky za každé nové ráno. Perníková věž ale ukázala, kde jsou hranice jeho talentu. Hlavním kamenem úrazu se stal scénář hudebníka Martina Němce, v němž se neústrojně mísí drama, bláznivá komedie, gangsterka, parodie a bůhvíco ještě. Ano, samotná hluboká zkušenost s užíváním drog bohužel nestačí… Ovšem nejhorší ze všeho jsou dialogy. Znáte tu strašlivou trapnost, kdy vám v kině postarší filmaři předvádějí, jak mluví a jak se chová ta vaše generace? V případě Perníkové věže si jí užijete měrou vrchovatou. Na druhou stranu je třeba přiznat, že film s časem ztratil hodně ze své hrůznosti. Od té doby totiž v kolonce „špatný český film“ vzniklo tolik hrůz, že se Šteindlerův opus jeví ve srovnání s nimi jako vlastně celkem obstojné, i když nevyrovnané umělecké dílo.

Perníkové věži se nedá upřít řemeslná úroveň. Martin Němec možná není dobrý scenárista, ale je výborný hudebník. Právě hudba spolu s kamerou a hereckými výkony dělá z Perníkové věže film, který stojí alespoň za to jedno zhlédnutí v televizi. Šteindler tu mimo jiné pro film objevil talent Jana Dolanského. A není jeho vina (tedy doufám), že se ten talent Dolanský snaží usilovně prošustrovat v nejrůznějších Babovřeskách a podobných veledílech.

Perníková věž, přehlídka ztracených talentů v poměrně lákavém filmovém balení, dnes večer na ČT2.

Středa 29. ledna, ČT2, 21.55

CSFD IMDb