Upstream Color – V koloběhu Carruthovy imaginace – recenze
Po nízkorozpočtovém debutu Vynález, jenž v roce 2004 získal hlavní cenu poroty na filmovém festivalu Sundance, přichází novodobý auteur Shane Carruth o necelou dekádu později se svým druhým filmem Upstream Color. Ten je v mnoha ohledech vyspělejší a významově hlubší. Jedná se o formálně nekonvenční dílo využívající maximální emocionální sílu netradičního propojení obrazu a zvuku.
Mladá žena Kris (Amy Seimetz) se stane obětí neznámého zloděje, který ji pomocí jednoho ze svých vypěstovaných červů zdroguje. V hypnóze mu pak Kris dobrovolně odevzdá část svého majetku. Zloděj odchází, avšak červ v těle Kris zůstává. Po neúspěšném pokusu se ho zbavit, intuitivně nachází prasečí farmu, kde ji transfúzí zbaví červa místní chovatel. Další den se Kris probouzí a na předchozí události si nepamatuje. Na těle ji však zůstávají známky zranění, které není schopna vysvětlit. Snaží se však vrátit do běžného života. Při cestě z práce potkává Jeffa (Shane Carruth) a vzniká mezi nimi neviditelné pouto sdílené zkušenosti. Ve stále se prohlubujícím vztahu už však není zřetelná hranice mezi identitou Jeffa a identitou Kris. Společně začínají pátrat po původu tohoto podivného spojení.
Upstream Color podobně jako režisérův debut vyvíjí tlak na maximální myšlenkovou aktivitu diváka. Ve Vynálezu hra s divákem pramenila z narušování žánrových konvencí a změny konceptu cestování v čase, který umožňoval zmnožení postav. Protagonisté vybudují stroj času a vzápětí ho využijí k cestování do minulosti a změnu kauzálních vztahů. V minulosti však již existují jejich druhé verze, které jsou nejen přítěží pro verze současné, ale také jsou značně matoucí pro diváka, pro kterého je těžké je rozlišit. Tento exaktně podložený teoretický koncept, ve kterém Carruth využil své matematické znalosti, pak transformuje do narativní struktury, jejíž komplexnost spočívá v eliptickém vyprávění vytvářejícím okázalé mezery. Ono eliptické vyprávění vypouští značné časové úseky a budí dojem neustálého přecházení mezi jednotlivými časovými liniemi. Divák je neustále nucen ony mezery pomocí stroze poskytovaných vodítek zaplňovat a konstruovat fabuli.
Upstream Color podobně přenáší své ústřední téma do konstrukce vyprávění. Cestování v čase nahrazuje ekosystémem a propojením člověka s přírodou a jejími cykly. Opět vytváří fikční svět s vlastními principy, zákonitostmi a fungováním. V případě Upstream Color je nadpřirozeným prvkem spojení člověka s přírodou skrze pěstované červy. Carruth se ve svém druhém filmu věnuje závažnějším, až metafyzickým tématům ocitajících se na hranici běžného chápání. Snímek je úvahou nad otázkami identity a existencí nadpřirozené moci. Ta má sice na jedné straně možnost spojovat vše živé, ale na straně druhé stírá rozdíly a umožňuje nahlížet do našich životů a ovlivňovat je.
Upstream Color na rozdíl od Vynálezu, plného těžko srozumitelných dialogů, vypráví především obrazem a zvukem a jejich virtuózním skloubením. Zdánlivě nesourodou paletu obrazů spojuje prostřednictvím kompozičně motivovaných střihů nebo zvukovým přesahem v rámci několika záběrů. Záběr z prasečí farmy, kde běží v korytu prase, je prostřihnut s uličkou v autobuse. Tyto nesouvisející obrazy tak staví do vzájemné paralely. Zvuky, které z přírody nahrává muž z prasečí farmy, mají svoji paralelu se zvuky běžných činností Jeffa a Kris a vytváří tak dojem, že má jako takový schopnost ovlivňovat jejich životy. Tento postup významově spojuje prostředí a postavy bez jediného slova. Dialogy pak pro narativ odhalují jen vcelku nedůležité informace, jako například o práci Krise a Jeffa.
Shane Carruth tímto filmem potvrdil, že je v současné době jedním z nejoriginálnějších tvůrců. Jeho filmy se výrazně neodlišují jen od těch hollywoodských, ale i v samotných mantinelech nezávislé tvorby. Carruthovy filmy jsou nekonvenčními, ať už z hlediska komplexní narativní výstavby jako ve Vynálezu, nebo neotřelými formálním propojením zvuku a obrazu jako v případě Upstream Color. Uchopení a vysvětlení všech náznaků a symbolů je komplikované, avšak samotný myšlenkový proces hledání vztahů mezi nimi je divácky velmi atraktivní výzvou. Snad se tentokrát dočkáme jeho dalšího snímku dříve, než za další dekádu.
Hodnocení autora:
[starreview tpl=16 size=’30‘]
Režie, scénář, kamera, hudba: Shane Carruth
Hrají: Shane Carruth, Amy Seimetz