V nitru Llewyna Davise (Inside Llewyn Davis) – Unavený folkový smolař – recenze

V kinech od: 20. února 2014

Slavní bratři Coenové se po třech letech vrátili k režii, což byla skvělá zpráva nejen pro jejich fanoušky, zvlášť po mimořádně zdařilém a ne zrovna typickém westernu Opravdová kuráž. I obsah jejich nového počinu zněl slibně: V nitru Llewyna Davise je příběh ambiciózního a talentovaného muzikanta, který se počátkem 60. let v New Yorku snaží v oblasti folkové hudby alespoň trochu prorazit. Je to dokonalý prototyp houževnatého jedince, ale ještě dokonalejší prototyp neuvěřitelného smolaře, což se pěkně tříští. Je bez peněz, pendluje mezi přáteli a ne vždy úspěšně je žádá o nocleh. Udržet si dobré vztahy není vždy snadné. V Chicagu mu svitla naděje na získání lepšího manažera – jak to dopadne?

llewyn

Joel a Ethan Coenovi sice natočili hudební drama s občasnými humornými prvky, kterému formálně skoro nic nelze vytknout, avšak jako by zapomněli na příběh. Snímek působí ospale a vlastně ani nedisponuje pořádným začátkem a koncem – kdyby byl film o deset minut kratší či delší, nic by se nezměnilo. Snad chtěli lehce depresivně poukázat na nekonečný koloběh Llewynova života. Tu a tam svitne naděje, tu a tam se stane něco zábavného, ale povětšinou zůstává stejná bezútěšná tónina. Proto se nekoná závěrečná katarze.

Film má na Coeny až nezvykle melancholickou (přesto chladně odtažitou) atmosféru, i když absurdní komično tam také najdeme – obzvlášť eskapády s utíkajícím kocourem, který je nejlepším hercem filmu. Je však třeba připustit, že tyto pasáže jsou tam naroubovány trochu uměle. Jako by tu Coeni za každou cenu chtěli mít i humor, který však s celkovou náladou filmu nekoresponduje. Běhání za kocourem je skutečně jako z vod parodického žánru. Snímek zkrátka nestrhne, což je zapříčiněno i dlouhými písněmi. Milovník daného hudebního žánru bude nepochybně spokojenější. Hudba nejlépe fungovala během noční jízdy autem, na čemž má zásluhu také perfektní použití kamery v oné sekvenci, kde jízda autem supluje její rychlý nájezd.

carey

Největším problémem je hlavní herec Oscar Isaac, který je sice dobrý, ale způsobuje jistou nemastnost filmu. V takovéto roli je třeba mnohem více než být jen slušný. Není to výrazná osobnost typu častého spolupracovníka bratrů režisérů, Jeffa Bridgese, který i jako nesnesitelný alkoholik dokáže vzbudit divácký zájem o svůj osud. Z herců daleko více zaujala Carey Mulligan (nejprve jsem ji skoro nepoznal) a samozřejmě John Goodman v malé a vtipné roli, velký oblíbenec Coenů. Kdežto smutný a nesympatický Isaac dokresluje pomalé tempo snímku, kterému možná chybí lepší nápad než jen záznam života.

Srovnávám s jinými počiny obou sourozenců a zkrátka umí lépe a originálněji. Obvyklý cynismus je utlumen melancholickou náladou. Chybí rozuzlení a vlastně život, což se Coenům nestává, ať už jde o počiny jako Barton Fink, Fargo, Big Lebowski, zmiňovaná Opravdová kuráž nebo vážnější Tahle země není pro starý. Že by tvůrčí dvojici už trochu docházel benzín?

CSFD  IMDb

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít k navigační liště