Vod rybníka (2016) – Absurdní atrakce, která funguje – recenze
Litomyšl zažila 10. 10. 2016 v sále kina Sokol netradiční událost, kterou by si leckdo mohl splést s tradičním uvedením filmového počinu. Pro diváky to však byl zážitek vymykající se typické kultuře sledování, tak jak ji známe v dnešní podobě. Tímto nevšedním zážitkem byla premiéra studentského filmu nesoucího název Vod rybníka. Absurdní letní komedii lze označit za středometrážní debut mladého začínajícího režiséra Dominika Kalivody, který má za sebou už několik krátkometrážních filmů a dalších reklamních snímků.
Že se jednalo o zážitek netypický, o tom svědčí složení diváků, z nichž většina představovala kamarády, známé, příbuzné (ne)herců i samotné (ne)herce filmu Vod rybníka. Mezi diváky bylo k vidění kromě příbuzných a známých režiséra a herců také několik profesorů Gymnázia A. Jiráska a dalších zvědavců, kteří očekávali, co takový snímek natáčený v amatérských podmínkách a s žánrovým feelingem crazy komedie může přinést nečekaného, až šíleného. S trochou drzosti lze konstatovat, že se všichni zúčastnění částečně přenesli do projekce potulného kinematografu, jehož režisér – kameraman natáčí v průběhu dne aktuality, které poté předvádí plnému sálu lidí. Ti se samozřejmě poznávají, anebo reagují na své známé, kamarády i příbuzné.
Ostatně hlavním účelem filmu bylo podle režiséra pobavit v první řadě sebe, potom diváky, a když se bude Vod rybníka líbit i někomu dalšímu, tak je to jedině dobře. Z celkové metráže 50 minut filmu a 10 minut přidaných nepovedených záběrů se diváci smáli 16 minut, 49 vteřin a 29 setin vteřiny, jak si na stopkách zaznamenával pěkně v detektivním modu mladý režisér, což je celkem uspokojivé a příjemné překvapení. Napsat komedii s dobře vygradovanými vtipy, na něž mají diváci možnost zareagovat smíchem, není lehký kumšt.
Nápad natočit absurdní letní podívanou vznikl před rokem a půl v dubnu 2015. Scénář vymýšlel Kalivoda spolu se svojí sestrou Lindou a doladil ho za pomoci spolužačky Kateřiny Bubnové. Jak už to bývá u amatérských produkcí, dovršení v podobě kinoprojekce muselo počkat do října 2016. Na to, kolik bylo třeba filmu věnovat práce, včetně hudební složky a speciálních efektů, na nichž se tvůrci vyřádili a prohloubili tak důvtip narace, má Vod rybníka ještě velmi uspokojující časové rozmezí postprodukce i uvádění. V průměru vznikají delší hrané filmy v amatérských podmínkách s neherci i několik let.
Dominik Kalivoda si už ve svých krátkých snímcích vyzkoušel různé žánry od dramatu přes pohádku, komedii i horor, ale pohádky a komedie by chtěl natáčet především. Avšak jak sám říká, měly by mít poselství. Cílem Vod rybníka je patrně testování diváckého smyslu pro humor. To explicitně předznamenává už titulková sekvence složená z různých upozornění gradujících ve vtipnou pointu. Tím končí úvodní testování a začíná film. První sekvence s kráčející dívkou (Magda Pohorská) ke svému strýci Karlovi, sedícímu na terase, mylně předkládá, že se humor omezí na primitivní a agresivní zábavu typu Babovřesk, ale to je naštěstí jenom jeden z nešťastných „zářezů“. Jakmile se děj následovně přenese k rybníku, kde se vyrojí parta roztodivných postaviček, předvádějících své herecké eskapády, je o zábavu postaráno.
A teď o filmu z jiného soudku:
Íla: Jak se díváš svým kritickým zrakem na film Vod rybníka? Neznáš tvůrce ani nikoho, kdo ve filmu účinkoval, a nemáš tudíž tendence „přivřít oči“ nad nedokonalostmi.
Filip: Podle traileru a informace, že se bude jednat o „troškovinu“, jsem tě původně prosil, jestli bych nemohl zůstat doma. Ale musím přiznat, že absurdní humor toho filmu mě bavil. Hlavně tím, jak film dokáže vršit absurdity a zároveň si sám svou nesmyslnost uvědomuje. Je to takové blbnutí s kamarády, ale natočeno tak, že si ho užije i nezasvěcený divák, i když si myslím, že velký podíl na tom měla atmosféra projekce i to, jak Dominik před začátkem filmu popisoval některé nepříjemné příhody, které se potom do filmu přímo promítly, a diváci na ně již zasvěceně reagovali.
Íla: Tím to právě připomínalo výše zmíněnou atrakci, ale v menší míře. Však máme zcela jinou dobu. Před filmem Dominik zmínil, že s padnutím první klapky se vyrojily i první problémy. A to například v postavě skutečného nevrlého šedovlasého (to si zapamatujte, pokud jste to ještě neviděli) rybáře, díky němuž začátek natáčení probíhal za přítomnosti policie. Dobře zmíněný zážitek zužitkovaný prostřednictvím vtipkujících kluků na plátně rezonoval salvou smíchu v celém kinosále. Atmosféra, která zde byla vytvořena už před filmem, hrála důležitou roli. Opět se osvědčuje, jak důležité bývají úvody a pohledy tvůrce (tvůrců). Jak bys film zhodnotil po obsahové stránce?
Filip: Co se týká příběhu, ten nemá ani cenu moc rozebírat a něco víc prozrazovat. Důležité jsou gagy, se kterými film hodně pracuje. Snímek se postupně rozpadá do totálně chaotického finále, kde smysl nedává vůbec nic.
Íla: Ale i ten nesmysl dává ve výsledku smysl tím, jak nás na to film od počátku připravuje a vrší na sebe jednotlivé epizodické sekvence s postavami, které podle potřeby propojuje. Záleží na tom, jedná-li se o slovní vtípek či cynickou poznámku nebo vizuální gag. Dívky lovící plavčíka, nekomunikativní kytarista, dva hláškující rybáři, chtivý mládenec a jeho romanticky založená slečna, Karkulka, kámoš se člunem a děvče chodící pravidelně pro pivo, hitchcockovsky střihnutá rolička samotného režiséra a další postavy, ti všichni mají vymezený čas, aby předvedli, čím umí pobavit a proč. I absurdita musí mít smysl, který vychází z chápání světa kolem nás. Dokáže-li divák transformovat pochopení viděného v humornou nadsázku, pak pro něho bude tento film fungovat jako komedie s dobře načasovanými vtípky a zvraty. Hlavní je, že snímek není zlý a nemá nepřirozeně se pitvořící postavy. Co říkáš na vybrané herce – neherce?
Filip: Naštěstí byli přesní. Velkou roli hrálo to, že jsou to všechno Dominikovi známí. Přesně věděl, koho na co obsadit.
Íla: Však některé role psal na tělo konkrétním lidem.
Filip: Tím padla další moje obava, že to bude jako „troškovina“, protože herci absurdní a cíleně trapné vtípky přednesli byť neuměle, tak s velkou lehkostí. Patrná byla radost herců z toho, že můžou udělat vtip. Pokud to srovnám s Troškovými komediemi, jak tomu vybízel lehce proslov režiséra a konec konců i trailer a úvod filmu, tak musím říct, že byť má Troška ve svých filmech profesionální herce, nikdy neprolomí tu jejich křečovitost. Vždycky je vidět, že vtipy dělají proto, že „musí dělat vtipy“, ale nesedí jim to. Naproti tomu obsazení Vod rybníka působí uvolněně a nenásilně. Jejich humor jim divák věří.
Kdo chce uvěřit, ten si počká, až bude film k mání, a může se přesvědčit sám. Dominik Kalivoda sliboval/vyhrožoval, že bude-li mít Vod rybníka po zveřejnění na Youtube 20 000 zhlédnutí, bude v dalším roce natočen druhý díl. Nebude-li však mít film kolem adorovaného počtu zhlédnutí, dvojka bude natočena stejně, ale promítána až za deset let. Uvidíme…
Režie: Dominik Kalivoda
Scénář: Dominik Kalivoda, Kateřina Bubnová
Hrají: Magdaléna Pohorská, Karel Telecký, Klára Ješinová, Markéta Honzíková, Tereza Pulgretová, Tomáš Rothschein, Michal Kudláček, Barbora Nádvorníková, Marcel Veselý, Michal Petržela, Linda Kalivodová, Vojtěch Toman, Denisa Filipi, Eliška Večeřová, Josef Janoušek, Daniel Krejbych, Daniel Plevák, Lucie Maiwaldová, Pavla Javůrková, Veronika Nováčková, Tomáš Tauer, Martin Švarc, Fabián Balog, Dominik Kalivoda
[starreview tpl=16 size=’30‘]
