Obrazor

Vražedná sekera II (Hatchet II) – Se sekerou na vidláky – recenze

Čtyři roky po úspěšném komediální slasheru Hatchet se Adam Green vrátil k příběhu znetvořeného zabijáka z bažin a, opět podle vlastního scénáře, natočil jeho pokračování. Pokud vám předchozí snímek unikl, netřeba nijak výrazně zoufat. Ačkoliv děj bezprostředně navazuje, není problém se v něm zorientovat a klíčové momenty ze života Victora Crowleyho, postrachu močálu Honey Island, uvidíte pro jistotu znovu.

A také se o ústředním zabijákovi dozvíte o něco víc. Třeba to, že se jedná o ducha, odsouzeného každou noc obrážet bažinu a na potkání likvidovat každého, kdo mu nějakým nedopatřením zkříží cestu. Kromě Victora se vrací ještě dvě další postavy. Jednak dívka Marybeth (ovšem od minula přeobsazená), toužící se pomstít za masakr členů své rodiny.

Za tímto účelem vyhledá jiného aktéra prvního filmu, Reverenda Zombieho, pořadatele strašidelných jízd do mokřin a prodavače nesmyslných voodoo hraček. Společně se vydají na jakousi trestnou výpravu, byť každý sleduje poněkud jiné cíle. Jelikož ve dvou by toho příliš nezmohli, vezmou sebou (pod příslibem tučné odměny) barvitou skupinku místních vidláků, křupanů, buranů, lovců aligátorů, zkrátka všech, kteří rádi popíjejí moonshine.

Jako Reverend Zombie se opět představí zkušený a oblíbený hororový herec Tony Todd. V minulém díle měl sice pouze menší, ale zato vysoce vtipnou roli. Tentokrát dostal mnohem víc prostoru, když vede skupinu pochybných existencí do srdce Victorova bažinatého království. Ačkoliv svůj výstup zvládá s přehledem, svůj úžasný strašidelný příběh z jedničky se mu tentokrát napodobit nepodaří. Jeho pochybná, rádoby tajemná gesta a celkové charisma mu nicméně znovu zajišťují kladné body.

Hlavní hrdinka jako taková nijak výrazně nezaujme, podobných typů se v tomhle žánru pohybuje dost. A občas i o něco hezčích, byť bez stylové řezné rány na tváři. Ústřední vraždící maniak se nikterak výrazně nezměnil, stále zůstává šerednou horou svalů, kterou nezastaví ani pořádný příval olova do hrudníku. Zbytek osazenstva slouží sice vesměs jako oběti, nicméně některým se nedá upřít určitý styl. Třeba tomu, který prakticky nemluví…

Adam Green nicméně poněkud slevil z humoru použitém v jedničce. Situace už nejsou zdaleka tolik šílené a běžná slasherová klišé zdařile parodující. Spíše jde o běžný slasher se zvýšeným počtem vtipných hlášek (a pokusů o ně), kde jsou redneckové hloupější, než obyčejně. V tomhle ohledu dvojka za svým předchůdcem bohužel poněkud zaostává. První díl dokázal žánrová klišé dotáhnout do neskutečně vtipných extrémů a dělat si z nich legraci, pokračování jich ale pouze využívá.

Co ale zůstává zábavné, je i v rámci žánru dost přestřelené provedení vražd. Victor Crowley  patří k těm, kteří nedokáží jen tak někomu useknout hlavu a jít dál. Nikoliv, svou sekeru rád vymění za nějaký jiný nástroj a své oběti trhá, řeže a seká na kusy co nejmenší velikosti. Od minula přibylo hodně litrů umělé krve, stejně jako došlo k nárůstu vnitřností, které se podívají na měsíční světlo. Všechno je tu v tomhle ohledu neuvěřitelně přestřelené a nereálné, což vede k dobrému komickému efektu.

Počet obětí je navíc poměrně slušný, nehledě na výborné momenty jako opravdu, ale opravdu velká motorová pila, na níž spolehlivě dostanete ne jednoho, ale dokonce dva vidláky najednou. Zábavná, galony pod tlakem tryskající krve úmrtí tvoří stěžejní prvek filmu a v kombinaci se snesitelnou délkou (a Tony Toddem) dávají dohromady docela dobrou oddechovku pro fanoušky žánru. Jako komediální slasher funguje dobře, ovšem při srovnání s jedničkou (kterou v rámci své kategorie řadím mezi naprostou špičku) jí zůstává pozice přisouzená číslem v názvu.

CSFD  IMDb

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

• About
• Latest Posts

Jan Hauer

Latest posts by Jan Hauer (see all)

• Mrchožrouti (Les Morfalous) – Belmondovi hrdinové – recenze - 23.3.2014
• Oáza – Euro war po česku – Válečné filmy - 16.3.2014
• Santo contra Hombres Infernales – recenze - 14.3.2014