X-Men: Apokalypsa (2016) – Recenze formou dialogu
V čem jsou X-Meni noví, v čem jsou stále stejní a o tom, jak do série zasahuje spirituální podtext, formou rozhovoru o možnostech slavné komiksové série.
Íla: Jaká byla tvoje první myšlenka, když skončil film X-Men: Apokalypsa?
Filip: Minimálně to mělo nejlepšího komiksového záporáka za posledních pět let. Nebyl to ani ukňouránek jako Loki, ani komická figurka jako Ultron nebo Madame Viper z druhého Wolverinea, ale ani to nebyl prostě jenom hrdý nácek jako první dva nepřátelé Captaina Ameriky nebo Klaus Schmidt z První třídy. A jaký byl tvůj první dojem?
Íla: Že jsem se neměla informovat dopředu o tom, jaký mají ostatní názor na X-Meny, protože se s jejich rozpačitým hodnocením naprosto neztotožňuji. A můžu směle konstatovat, že se jedná o naprosto skvělou komiksovku ze série X-Men. Bohužel trpí zbytečnými srovnáními s marvelovkami. Její vyznění má ale širší spirituální význam, na který si ani Marvel netroufne. Bohužel snaha Foxu vyrovnat se Marvelu s sebou nese hromadění velkého množství zbytečných linií, které filmu škodí.
Filip: K těm liniím – je pravda, že je tam taková zvláštní dějová odbočka, která mne rozčilovala už v posledních Transformerech.
Íla: Můžeš to spolu s Transformers popsat na příkladech?
Filip: V Transformers se uprostřed filmu náhle zjeví Megatron, s nímž je potřeba během zhruba dvaceti minut zdemolovat Hong Kong, a když se to podaří, tak se děj zase vrátí k původnímu padouchovi filmu. V Apokalypse je něco podobného, ale musím přiznat, že na rozdíl od Transformers se to aspoň trochu váže k příběhu, zapadá to do obrazu světa, v němž musí mutanti žít vedle vystrašených lidí. Navíc je to fajn způsob, jak ve filmu alespoň nakrátko ukázat Wolverinea. Tohle by mohla být jedna z těch linií, o kterých mluvíš. Je to tak?
Íla: Ano, sekvence s Wolverinem se mi nezdá nezbytná, avšak pro zachování norem nové série X-Menů se stává podobným zpestřením, jako v První třídě, kde je ale samozřejmě mnohem kratší. Já mám ale na mysli přednostně komplexní představení záporné motivace Magneta, kterou považuji za hlavní zbytečnou linii celých X-Men: Apokalypsa. Snahu Magneta převzít vládu nad lidmi jako nebezpečím pro mutanty byla již zdůvodněna v První třídě. Zde dochází k opětovnému otevření ztrátou nové rodiny, přitom by stačilo oprášit vzpomínky na koncentrační tábor. To se vlastně v tomto filmu děje, a proto polská etapa Magnetova života nemá žádný relevantní význam.
Filip: Tak význam to trochu má, protože on se vrací do akce po letech a je třeba ho nějak nově vyprovokovat.
Íla: Ale toho právě vyprovokoval En Sabah Nur (dále jen Apocalypse) v Osvětimi, kde mu vrátil vzpomínky na mučení Schmidtem.
Filip: To by zase vyvolalo dost kritiky, protože by to trochu vypadalo, jako kdyby si oběť koncentračního tábora nic nepamatovala, a musel jí to všechno připomenout až Apocalypse.
Íla: On mu to nemusí připomínat, pouze otevírá staré rány, to bohatě stačí. Navíc nesmíme zapomenout na Budoucí minulost, kde v 70. letech vystoupil Magneto na stadionu, aby z pozice mutantů pohrozil obyčejným lidem, pokud by jim chtěli upírat práva. Už tak vidí lidi jako společnost, která ho chce omezit. X-Men: Apokalypsa se odehrává v roce 83, ale v První třídě a v Budoucí minulosti se ustavuje Magnetova motivace proti „normálním“ lidem. Podobně, jako se u Občanské války divák neobejde bez znalosti předchozích filmů, v případě Apokalypsy se neobejde bez znalosti První třídy a Budoucí minulosti.
Filip: S První třídou a Budoucí minulostí vzniká nová trilogie, v níž se znovu představují postavy té staré. V obou případech jsem jako člověk, který některé x-menovské komiksy četl, měl problém s postavou Cyclopse, který je v obou trilogiích trestuhodně upozaděný. V první trilogii to bylo dáno popularitou Wolverinea, v současné je v popředí Charles Xavier. V Apokalypse se jedna linie týká ustavení známé superhrdinské party, kterou zakládá právě Cyclops, jeho budoucí přítelkyně Jean Grey a znetvořený Nightcrawler. Ale ani zde nemá Cyclops vůdčí pozici. Přitom by pro X-Meny měl znamenat zhruba totéž, co Captain America pro Avengers. Jak na tebe působilo představení téhle skupiny, kterou z větší části znáš z původních filmů?
Íla: Než na to odpovím, chtěla bych něco dodat k původní trilogii. Její největší premisou byla určitá komornost příběhu a psychologické propracování profilů jednotlivých postav. Akce se pak už jevila jako druhotná, ale nezbytná. Původními třetími X-Meny však došlo k potopení vážnosti předchozích dílů. Proto je vlastně logické, že došlo k přepsání x-menovského světa Budoucí minulostí. Prvotní linii, nebo chcete-li dimenzi, zastupuje původní trilogie, událostmi v Budoucí minulosti však došlo ke změně vývoje vztahů mezi X-Meny v předchozím stanoveném světě, takže většina těchto skutečností byla zrušena a nahrazena novým světem současné trilogie. Nemá tedy dále cenu vracet se k původním X-Menům, ačkoliv budou tíhnout ke srovnání se současnou trilogií. Jediné, k čemu se můžeme vrátit, jsou psychologické motivace. Tato zkušenost je právě vidět na X-Men: Apokalypsa. Ustavení týmu se děje prostřednictvím řešení traumat superhrdinů. Sem zapadá jak problém Jean, tak i Cyclopse, jemuž je zde podle mě věnována větší pozornost, než v původní trilogii. Bohužel s tebou ale souhlasím, že tu nedostává ten prostor, jaký by mohl mít. Nejlépe je to právě vidět v té odbočce s Wolverinem. Nemůžu spoilerovat, takže napíšu jen to, že to, co udělá Wolverine, by mohl Cyclopse udělat za poměrně kratší dobu.
Filip: Ale jak zase lépe představit Wolverinea, než jej ukázat v akci? Je pravda, že pro postavy nepředstavoval poslední řešení, ale pro fanoušky to byla možnost, jak ho vidět řádit. V Budoucí minulosti tolik prostoru pro akci neměl, a v První třídě pouze poslal hrdiny někam. V případě Apokalypsy uvidí Wolverineovi fanoušci konečně to, co jim bohužel neukázaly ani jeho samostatné filmy. Faktem je, že bych raději viděl několikrát scénu s Wolverinem z Apokalypsy, než si znovu pustil X-Men Origins: Wolverine.
Íla: Hugh Jackman jako Wolverine se stává lehce vyčpělou postavou, jednak stárne, jednak zažívá největší atraktivitu při kooperaci s X-Meny. Opět se vracíme tam, kde skončil X-Men Origins: Wolverine. Nejlepší ale bylo, když byl s X-Meny přímo sžitý. Touto scénou Apokalypsa napravuje to, co se nepovedlo v Origins: Wolverine. Proto se nemůžeme divit tomu, že Cyclops nemá tolik prostoru. V porovnání s Wolverinem ho vlastně neměl nikdy.
Filip: Na Apokalypse je mi sympatické, že přesouvá pozornost na ostatní a opět máme pocit, že sledujeme týmovku a ne samostatný Wolverineův film, což mi místy připadalo u původní trilogie. Ale když jsi zmínila souvislosti se staršími X-Meny, je pravda, že nová série si zachovává psychologii postav jako hlavní hnací motor, ačkoli původní komornost ustupuje. Už to není souboj dvou malých skupin s rozdílným přesvědčením, ale regulérní boj o záchranu světa a proti absolutnímu zlu. A musím se přiznat, že v dnešní době velkolepých marvelovek a teď už vlastně i soubojů Batmana a Supermana se mi ten první koncept komorního boje malých skupin líbí víc.
Íla: Z jakého důvodu?
Filip: Jednak právě pro ten kontrast, a taky je mi osobně sympatičtější ta komornost. Celkově mám X-Meny jako sérii raději, než Avengers, protože bojují hlavně sami se sebou, se svou odlišností, a pro okolní svět jsou spíše vyvrhelové. O to je na nich sympatičtější, že chtějí ten nepřátelský svět bránit. Avengers se oproti tomu staví do role celebrit, a postupně až božských entit, které chtějí rozhodovat o světě, ale často je jim nepřítelem jejich vlastní zvůle. Co se týče Apokalypsy, tam vidím to lepší z obojího. Je tam konflikt, který rozhoduje, zda svět bude či nebude existovat, a jeho záchrana závisí právě na partě vyvrženců.
Íla: Takže už to není vyloženě komorní film, přestože se stále věnuje interním pocitům postav. X-Meni se musí vyrovnat nejen se svými schopnosti, ale i se svým vyvrhelstvím. Tomu druhému je zde věnována větší pozornost, kdy jsou někteří mutanti okolním světem natolik poníženi, že se dostávají do vnitřního konfliktu a směřují svou agresi k obyčejnému lidskému faktoru potlačujícímu jejich přirozenost. Tito mutanti jsou snadno naverbovatelní za účelem zachování svobody mutantů. Je to tedy staré téma, které známe z původní trilogie. Avšak skutečný iniciátor a hlavní záporák se liší oproti jiným padouchům, se kterými jsme se mohli setkat. Nemá motivace člověka, který utrpěl ztrátu, ani nemá napoleonský komplex. Vystupuje zde skutečný antihrdina, který je hned od začátku falešným bohem. Je proto logické, že tak, jako Bůh řídí chod světa, chce Apocalypse to samé, ale bez vedlejších motivů. Je to v podstatě Antikrist.
Filip: A který z těch dvou přístupů ti vyhovuje víc? Máš raději souboje nejednoznačných postav, nebo ti více sedí boj proti totálnímu zlu?
Íla: Ale zde je obojí v jednom. Tím jsou právě X-Meni výjimeční. Na jedné straně je boj skupinek mezi sebou, na druhé boj proti absolutnímu zlu. Aby k tomu boji mohlo dojít, musí se skupina sjednotit. Toho se nejprve dosáhne tak, že si každý mutant projde osobním traumatem, které vyřeší (stran rodiny, schopností, vzpomínek atd). Poté může dojít k vytvoření skupiny mutantů, schopné spolupracovat, sjednotit se, aby vůbec mohli k boji přistoupit. Ale protože svět X-Menů je oproti Avengerům od počátku sloučený, musí k integraci dojít v mnohem hlubší úrovni. To znamená, že aby mohlo být zlo přemoženo, musí být zničeno samotnou Jednotou. Symbolicky řečeno, sjednocené Vědomí přemůže sebestředný egoismus. Ten představuje Apocalypse. Finální souboj se odehrává na několika úrovních. První je boj jednotlivců proti záporákovi, kde každý použije svou typickou sílu. To lze vidět téměř v každém superhrdinském filmu. Ale pak je zde ještě vnitřní boj přímo ve vědomí postav. Něco takového je typické spíše pro anime, než pro hrané filmy. Naposledy jsem něco takového viděla v sérii Yu-Gi-Oh! Podobný motiv měla i Kingova Pavučina snů. Nikde ale nedochází k posilování celistvosti Vědomí doslovným sjednocováním. Tohle se dost těžko natáčí, analyzuje a popisuje. Zato vzniká prostor pro mnoho interpretací. X-Meni jsou tímto unikátní a odvážní. Sem nikdy nedošel ani Marvel, ani DC. Proto mohou být tak rozpačitě přijímáni. U X-Men: Apokalypsy platí nepřímá úměra. Čím více dochází k rozšiřování blockbusterových světových norem a X-Meni se snaží zabrat větší množství témat, tím méně je věnována pozornost tomu, co je specifické pro X-Meny, ale ono to tam přitom stále je!
Filip: Ale přijde mi, že mizí ta alegorická linka. V Apokalypse sice je rozvržená psychologie postav a pracuje se s rodinnými vztahy mezi mutanty, ale už to není aktuální politický komentář. Což už platí zhruba od První třídy, kdy se X-Meni vydali ryze žánrovou cestou. Více než alegorii na problematiku menšin připomínají klasické komiksové dobrodružství. Čímž ten film nesnižuji, jako dobrodružství to funguje a je tam pořád přítomná ta psychologická rovina. Co je ale příjemným zpestřením oproti ostatním komiksovým blockbusterům, je ten tebou zmíněný spirituální rozměr.
Íla: To je ta nová alegorie, se kterou X-Meni přicházejí. Místo politického boje nastupuje vnitřní boj a dilema, kam až zajít s nadlidskou silou.
Filip: Přesně tak. Od společenských problémů se série posunula k duchovně založenému příběhu. Kdybych chtěl film interpretovat, přirovnal bych jeho téma k alegorii pokušení Ježíše na poušti. Film znatelně vytváří náboženskou paralelu, která ale není tak prvoplánově zjevná a křečovitá jako jsme to letos viděli u Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti. U něj film přímo vystavěl scény jako náboženské obrazy a celkem násilně ustavoval Supermana jako spasitele, X-Men: Apokalypsa oproti tomu připomíná biblickou pasáž pouze tematicky a pracuje s ní v rámci pravidel série.
Íla: Lze vlastně říct, že to byla vždycky skrytá náboženská alegorie, ale až v Apokalypse přišla ta pravá apokalypsa.
Filip: Čím víc o tom teď přemýšlím, přijde mi, že v nové trilogii se toho dá najít docela dost na to, aby ta paralela měla solidní základ.
Íla: Základ to má, jen je třeba ho najít. Někdy je lepší nechat na sebe film „působit“ i s jeho nedokonalostmi a sám vás překvapí.
Hodnocení autorů:
[starreview tpl=16 size=’30‘]
Scénář: Michael Dougherty, Dan Harris, Simon Kinberg, Bryan Singer
Kamera: Newton Thomas Sigel
Hudba: John Ottman
Hrají: James McAvoy, Michael Fassbender, Jennifer Lawrence, Nicholas Hoult, Oscar Isaac, Rose Byrne, Evan Peters, Josh Helman, Sophie Turner, Tye Sheridan, Lucas Till, Kodi Smit-McPhee, Ben Hardy, Alexandra Shipp, Lana Condor, Olivia Munn, Monique Ganderton, Fraser Aitcheson, Ally Sheedy, Anthony Konechny, Lukas Penar, Joanne Boland, Manuel Tadros, T.J. McGibbon, Tómas Lemarquis, Stan Lee, Stephen Bogaert, John Bourgeois, Dan Lett, Shawn Campbell, Joe Cobden, John Ottman, Željko Ivanek, Hugh Jackman, Jason Deline
