X-Men: Budoucí minulost (X-Men: Days of Future Past) – Singerovo efektivní přepisování minulosti – recenze

V kinech od: 22. května 2014

Na začátek se hodí připomenout významnou pozici X-Menů ve filmovém světě. První filmový díl X-Menů byl totiž zlomem v žánru komiksových adaptací. Práva na filmové X-meny prodal Marvel v 90. letech společnosti 20th Century Fox, čímž zapříčinil vytržení X-Menů z marvelovského světa a vytvoření izolovaného fikčního univerza. Bryan Singer měl tak v prvním filmovém zpracování X-Menů (2000) volnou ruku a z velké části ovlivnil způsob, jakým jsou dnes komiksy převáděny na plátno. Od prvního dílu k loňskému padesátému výročí zrodu tohoto fenoménu vzniklo celkem šest filmů ze světa X-Menů, u nichž se vystřídalo celkem pět režisérů. Od popisné jedničky, která zejména ustavovala komiksový fenomén ve filmu a seznamovala diváky s klíčovými postavami, přes akčnější a vypravěčsky preciznější dvojku (2003) až ke kritiky nejlépe hodnocenému dílu, prequelu První třída (2011). Právě První třída Matthewa Vaughna vrátila dech sérii skomírající povrchním a veskrze průměrným Posledním vzdorem (2006) a inteligenčně vyčpělým spin-offem o životě pravděpodobně nejzajímavějšího charakteru univerza Wolverinovi (X-Men Origins: Wolverine, 2009).

x-men-days-of-future-past-official-trailer-2-01

V posledních X-Menech mutanti znovu čelí svému zániku. Sociální tematika rasismu a předsudků minulých filmů přetrvává a lidé opět chtějí dosáhnout genocidy mutantů. Tentokrát za účelem jejich vyhlazení sestrojili Sentinely, prakticky nezničitelné roboty přizpůsobující se jejich schopnostem. V temné budoucnosti existuje už jen hrstka mutantů bojující proti strojům a přežívající díky Kitty (Ellen Page), jejíž schopnost poslat vědomí jiného mutanta do minulosti se ukáže být značnou výhodou. Mutant se znalostí budoucnosti má totiž možnost změnit události v jejich prospěch a vyhnout se smrti. Dlouhodobě je však tento stav neudržitelný, a tak se společně se starou známou partou vedenou profesorem Xavierem (Patrick Stewart) a Magnetem (Ian McKellen) rozhodnou poslat vědomí Wolverina (Hugh Jackman) do sedmdesátých let. Ten má za úkol zabránit Mystique (Jennifer Lawrence) v zabití Traska (Peter Dinklage), a tak odvrátit vznik Sentinelů.

X-Men: Budoucí minulost, jak je patrné z názvu, propojuje dvě časové reality. Minulost se odehrává bezprostředně po událostech První třídy. Časové ukotvení budoucnosti je však značně problematické, jelikož se nevrací k událostem Posledního vzdoru a nijak je nerozvíjí. Do kolejí původních X-Menů diváka navrací až poslední scéna filmu, která Poslední vzdor zcela přepisuje.

hr_X-Men-_Days_of_Future_Past_112

Na režisérskou stoličku v pořadí sedmého filmu se vrátil právě tvůrce prvních dvou filmů Bryan Singer, což se podepsalo na formálních kvalitách snímku. X-Men: Budoucí minulost je vypravěčsky precizně strukturovaným filmem propojující střídmější, avšak o to vypiplanější, akci s hlubším vykreslením charakterů. Od minulých přímočaře pojatých vyprávění se liší značnou komplexností. Singer efektivně zesiluje postupy klasického vyprávění zdůrazněním a opakováním důležitých motivů, čímž pro diváka zpřehledňuje jednotlivé kauzální vztahy. Film však otevřeně počítá se znalostí x-menovského fikčního univerza, a tak je pochopení posledního filmu pro diváka neznalého předchozích dílů velice komplikované. Singer se nezdržuje představováním jednotlivých mutantů, jejich vzájemného vztahu ani minulosti. Naopak často v útržcích využívá totožných záběrů z předchozích dílů, které do značné míry doplňují kauzální vztahy v posledním díle.

Singer si počíná sebejistě díky brilantně vystavěnému příběhu. Expozice filmu představí hlavní motivy, které v další části filmu bude opakovat, rozvíjet a měnit. V akční scéně souboje mutantů se Sentinely, jenž dá vzpomenout na Nightcrawlerovu infiltraci do Bílého domu v druhém díle, představí jejich sílu a zranitelnost mutantů i schopnost Kitty. Skrze rozhovor Xaviera s ostatními představí stav věcí v minulosti a nastolí divácká očekávání spojené se změnou tohoto stavu věcí. Později ve filmu pracuje jen s těmi motivy, které se v expozici ustaví. Ty se pak do příběhu neustále navrací a variují. Příkladem může být ustavení konfliktu Mystique s Traskem. V expozici je prezentován flashback vraždy Traska zapříčiňující vznik Sentinelů. Situace se později v minulosti opakuje, avšak tentokrát je incident odvrácen, a tím oddálen zánik mutantů. Vyprávění je řízeno právě oddalováním uskutečnění vraždy Traska.

X-Men-Days-of-Future-Past--640x323

Z důvodu prolínání dvou časových linií se ve filmu objevují hned dvě verze Magneta, Xaviera a Wolverina. Mladého Magneta hraje démonický Michael Fassbender a mladého Xaviera umírněný James McAvoy. Vizuální odlišnost dvou verzí postav do značné míry neřeší jen problém jejich rozpoznání, ale i rozpoznání konkrétní reality, v níž se divák právě nachází. Wolverina hraje Hugh Jackman v obou realitách, z důvodu jeho schopnosti regenerace totiž nestárne. Toho tak odlišují pouze jeho drápy, které se tak stávají důležitým motivem k rozpoznání časové reality. V minulosti na něm totiž ještě nebyly prováděny experimenty Strykerem. Jeho kostra tudíž není adamantinová a místo kovových drápů v budoucnosti má v minulosti o dost méně nebezpečně vypadající drápy kostěné. Často je detail kamery při přecházení mezi realitami právě na vytažené drápy, což zpřehledňuje jednotlivé přechody. To je důležité zejména ve scéně, kdy mutanti vtrhnou na zasedání Traska a dalších debatujících o projektu Sentinelů. Singer v této scéně na sebe efektivně vrství několik linií akce ve třech časových rovinách. Využívá při tom několik způsobů snímání, jimiž onu akci zpřehledňuje. Klasické snímání střídají dokumentární záběry z kamer přihlížejících (které se později využijí v televizním vysílání o incidentu) natáčejících snahu Magneta zabít Mystique, které zase střídají subjektivizované záběry z pozice Wolverina. Právě skrze Wolverina se do této roviny prolínají dvě budoucí časové linie, v nichž probíhají další dvě akce. Jednak je to Strykerovo experimentování, kde se využívají totožné záběry z druhých X-Menů a jednak budoucnost, ve které Kitty udržuje jeho vědomí v minulosti a Wolverine ji napadne. Detail kamery spočine při tomto přechodu právě na jeho drápech. Tato scéna je příkladem narativní komplexnosti celého filmu, která není u blockbusterů často k vidění. Singer v této scéně i v celém filmu ukázal, že si dokáže poradit nejenom s vykreslováním a účelným využíváním konkrétních charakterů (Quicksilverova desetiminutovka), ale i v přechodu do akce, kterou systematickým střídáním různých typů záběrů a zdůrazněním určitých motivů efektivně zpřehledňuje.

Novým X-Menům se dá jistě vyčíst jejich popírání a přepisování minulých dílů, potažmo celého fikčního univerza bez snahy vysvětlit, proč tomu tak je. Jinak se však jedná společně s První třídou o nejlepší x-menovský film, překvapující neotřelými akčními scénami, inteligentním humorem, spoléhajícím na znalost reálií x-menovského světa (Wolverinův průchod detektorem kovu) a komplexní, avšak přehlednou, strukturou vyprávění.

CSFD  IMDb  Kinobox.cz

Hodnocení autora:

5.0/5

USA, 2014, 132 min
Režie:
Bryan Singer
Scénář: Jane Goldman, Simon Kinberg, Matthew Vaughn
Kamera: Newton Thomas Sigel
Hudba: John Ottman
Hrají: Hugh Jackman, Michael Fassbender, James McAvoy, Ian McKellen, Jennifer Lawrence, Patrick Stewart, Nicholas Hoult, Ellen Page, Peter Dinklage, Halle Berry, Shawn Ashmore, Lucas Till, Daniel Cudmore, Fan Bingbing, Booboo Stewart, Omar Sy, Evan Peters, Adan Canto, Larry Day, Evan Jonigkeit, Jaa Smith-Johnson, Amelia Giovanni

VN:R_U [1.9.22_1171]
Hodnocení čtenářů:
Rating: 0.0/5 (0 votes cast)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>