Zapomenuté dětství: Spider-Man – Hrdinství není žádná sranda

Animovaný Spider-Man z roku 1994 byl jedním z nejdůležitějších animovaných seriálů 90. let. Dodnes působí mezi superhrdinskými animovanými seriály trochu jako zjevení, už jen pro důraz na psychologii postav, nosnost příběhu a nebývalou komplexnost, co se týče výstavby jeho fikčního světa.

Devadesátá léta byla pro animované seriály důležitým obdobím. Začaly cílit jak na dětské publikum, tak i na dospělejšího diváka a představovat psychologicky propracovanější postavy i ožehavá společenská témata. V seriálu X-Men se hlavní postavy potýkají s „rasismem“ a iracionálním davovým strachem, Batman TAS zase sledoval, jak se z člověka pod extrémním tlakem a náporem křivd stává monstrum. Na podobném principu fungoval seriál z roku 1994 Spider-Man, který, podobně jako nejlepší seriál o temném rytíři, vešel do povědomí pod názvem Spider-Man TAS od studia Marvel Films Animation. To na spider-manovský seriál najalo scenáristy, kteří předtím pracovali právě na Batman TAS – Brynneho Stephense, Marva Wolfmana nebo Gerryho Conwaye, stejně jako tvůrce, kteří zároveň psali Spider-Manovy příběhy pro tehdejší komiksové série.

Podobně jako seriálový Batman, i Spider-Man byl především o snaze zachránit co možná největší počet lidí za cenu osobních obětí, což se ne vždy daří. To je především hlavní rozdíl mezi Spider-Manem TAS a většinou současných komiksových animáků. Zatímco současné seriály ukazují lidi v kostýmech, kteří se mlátí s monstry v ulicích, jimiž pobíhá anonymní dav, Spider-Man TAS byl z velké části o lidech z toho davu. Ať už šlo o bývalé kriminálníky, lidi v mezních situacích, oběti kriminálních živlů a vědeckých experimentů nebo o nemocnou malou holčičku, která je nadšená ze setkání se svým oblíbeným superhrdinou, seriál nabízí dobře napsané postavy, jež potřebují Spider-Manovu pomoc. Ten sám o sobě neměří své úspěchy s počtem poražených padouchů, ale naopak s počtem zachráněných. A to je o dost těžší práce.  Někdy se to podaří beze zbytku, někdy jsou zachránění poznamenaní na celý život a někdy se to nepodaří vůbec. Spider-Man se ne vždy dočká vděku a občas se zdá, že jeho život superhrdiny vlastně nemá smysl – osobní život drží pohromadě jen tak tak a jeho superhrdinské alter ego je pro okolní svět vyvrhelem. Přitom to není ten zakomplexovaný puberťák z posledních seriálů a hraných filmů. Je to člověk, který se snaží pomáhat lidem a bolestně si přitom uvědomuje, že není ani všemocný, ani neomylný.

Seriál zachycuje pavoučího muže v době, kdy přes den jen tak tak stíhá studium na vysoké škole jako Peter Parker a přes noc (a někdy také přes den) bojuje se zločinem jako maskovaný Spider-Man. Svým konceptem je seriál dost podobný právě animovanému Batmanovi, víc jej ale přizpůsobuje výstavbě svého fikčního světa, čímž vytváří vlastní poetiku. Svět animovaného Spider-Mana definuje vědecký pokrok, především fiktivní obor zvaný neogenika, jehož podstatou jsou biologické experimenty všeho druhu. Působí jako ústřední motiv, ze kterého plynou nejen Spider-Manovy schopnosti, ale schopnosti jeho protihráčů či příležitostných spojenců. Kromě toho seriál svým způsobem napůl oslavuje, napůl démonizuje technologický pokrok, který zajišťuje jiný typ Spider-Manových protivníků či příležitostných spojenců a umožňuje dosadit do kontextu hrdinovu technickou výbavu. Spider-Man sám o sobě tak není jen nadpozemskou entitou, která oslňuje obyvatele obyčejného světa, ale víceméně běžnou součástí světa plného genetických experimentů a nadměrně pokročilé technologie. New York, v němž se Spider-Man odehrává, tak získává kontury futuristické metropole, ukryté pod fasádou města devadesátých let. „Přetechnizovanost“ Spider-Manova světa má především dva účely.

Prvním je přiblížení některých témat dětskému publiku. Hlavní padouch série Wilson Fisk alias Kingpin, který byl v komiksu především vysoce inteligentní a ještě výš postavený gangster, v seriálu řídí své impérium high-tech základny, podobné Technodromu z osmdesátkových Želv ninja nebo Hvězdě smrti. Dětský divák tak nemusí čelit reálně vyobrazenému organizovanému zločinu, ale sleduje padoucha, který je na podobné vlně jako Trhač nebo Doktor Robotnik z Ježka Soníka. Policie je vybavena laserovými pistolemi, což při četných přestřelkách vypadá paradoxně o dost nevinněji, než kdyby používala reálné střelné zbraně. Slavný anti-hrdina Punisher, který se objeví na pár epizod, používá nejen zmíněné laserové zbraně, ale například pušku vystřelující velkou porci lepidla nebo síť. Takže může padouchy spíš polapit, než s nimi udělat to, co dělá ve svém současném seriálu (byť seriál jemně naznačuje, že zabíjení mu problém tak jako tak nedělá).

Druhý účel je pojetí seriálu jako bezmála béčkového sci-fi z padesátých a šedesátých let. Většinu Spider-Manových zápletek tvoří vědecký experiment, ať už biologického nebo technologického charakteru. Seriálu nechybí atributy jako šílený vědec, zestárlý milionář toužící po mládí, tělesně postižený člověk, který se snaží vyléčit, bezvýznamný pouliční gauner, který chce získat respekt a tak dál. Podobně jako jsou padouši v Batman TAS oběťmi traumat, křivd a extrémních situací, spousta padouchů ve Spider-Manovi se stává oběťmi výše popsaného a nepovedených vědeckých experimentů. Jestli měl Batman TAS některými epizodami blízko k Příběhům Alfreda Hitchcocka, mají některé epizody Spider-Mana blízko k původním Krajním mezím. Seriál přitom málokdy rozlišuje mezi kladnými a zápornými postavami, každá sympatická postava má stinné stránky, každý padouch momenty lidskosti.

Arcipadouch Kingpin má trauma z odmítnutí otcem, následkem toho neumí najít cestu ke svému synovi a žije v nešťastném manželství. Slavný šéfredaktor Jameson, většinou zobrazovaný jako komická figurka, je v seriálu tvrdý, ale zásadový a čestný muž, jehož nenávist k maskovaným hrdinům má racionální důvod. Doctor Octopus je v současnosti chladnokrevný zločinec, Spider-Man si ho ale pamatuje jako svého mentora z dětství, který v něm probudil lásku k vědě. A naopak třeba Parkerův kolega Robbie, bodrý novinář, má za sebou pochybnou minulost. A tak by se dalo pokračovat dál. Galerie postav 65 dílného seriálu je obsáhlá a zdaleka se neomezuje jen na postavy ze Spider-Manova subsvěta. Průběžně se objevují i další hrdinové, jako Captain America, Iron Man nebo Fantastická čtyřka, dojde i na crossover se seriálovými X-Meny. Spider-Man TAS se v podstatě snažil dotknout celého marvelovského vesmíru, a i když se tím někdy odchyluje od svých sci-fi kolejí (s příchodem Bladea poznáme upíry, za asistence Doctora Strange zase démony), zůstává komplexní v tom nejdůležitějším – ve vykreslování světa plného hrdinů, kde si obyčejní lidé nemusí připadat malí. Zároveň se mu daří ukázat svět superhrdinů bez nucené sebeparodie tak, aby sám o sobě nepůsobil směšně. Je to marvelovský komiks v nejčistší podobě, s vyváženým poměrem akce, psychologické hloubky, dramatických životních momentů a zábavy.

CSFD  IMDb  Kinobox.cz

VN:F [1.9.22_1171]
Hodnocení čtenářů:
Rating: 0.0/5 (0 votes cast)
Březen 2, 2018

Štítky: , , , , ,
  • Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *