Zbytečná Angelika (Angélique, Marquise des Anges) – recenze

V kinech od: 27.2.2014

Generace diváků v Československu měly omezený přístup k západní filmové produkci. Snímky přicházející zpoza železné opony byly nesmírně vítané a miliónově navštěvované, což se titulům „východní“ provenience podařilo jen zcela výjimečně. V 60. letech (a pozdějších reprízách) uspěly dvě koprodukční dobrodružné série: mayovky s ústřední postavou apačského náčelníka Vinnetoua a kostýmní romantická sága o statečné Angelice. Ta vycházela z populární mnohadílné knižní série, kterou společně započali Serge a Anne Golonovi v roce 1956. Po smrti svého manžela pokračovala Anne v práci sama a v následujících dekádách bylo vydáno celkem patnáct titulů. Filmů adaptujících Angeličina dobrodružství vzniklo pět: Angelika, markýza andělů (1964), Báječná Angelika (1965), Angelika a král (1966), Nezkrotná Angelika (1967) a Angelika a sultán (1968). Všechny snímky natočil ve francouzsko-německo-italské produkci režisér dobrodružných historických titulů Bernard Borderie.

angelika2

Krásná markýza okouzlila nejen svým vzhledem, ale také neutuchající odhodlaností, nebojácností, divokou a vášnivou povahou i věrnou láskou k milovanému manželovi. Po desetiletí byla výjimečnou ženskou hrdinkou, jaké se v podobném žánru neobjevovaly. Samostatná žena, která je schopná ovládnout francouzského krále i tureckého sultána, má vliv na politiku své země a dokonce rozjede velký obchod díky dovozu a prodeji čokolády. Nesmíme zapomínat, že svých úspěchů dokazuje do značné míry díky své oslnivé kráse, kterou personifikovala její představitelka Michèle Mercier, pro kterou se Angelika stala životní rolí, jejíž stín už nikdy nepřekročila.

Celá série byla zároveň velkou přehlídkou historického kostýmního spektáklu: 2. polovina 17. století, dvůr Ludvíka XIV. okouzlující nádhernými kostýmy, střídání velkolepého zámku ve Versailles s exotickými lokacemi, milostné scény se šermířskými souboji. Skvěle fungující vysokorozpočtová žánrovka, která obstojí i u dnešního diváka. Nenapadá mě jediný důvod, proč příběh Angeliky zpracovávat znovu. Co může soudobá produkce nabídnout jinak či nově? Po zhlédnutí traileru jen vzrostly moje obavy o to, že to vypadá na velký průšvih. Přitom rozhodně nejsem zaujatá vůči remakům ani opakovanému adaptování. Nové ozvláštnění, svébytný tvůrčí přístup, nebo specifický společensko-historický kontext mohou vždy znovu přinášet „staré“ obsahy v neotřelé formě. V minulém roce to ostatně skvěle ukázali Anna Karenina Joe Wrighta i Velký Gatsby Baze Luhrmana. Romantické kostýmní historické snímky, adaptace ikonických literárních předloh, se na první pohled jednoznačně vymezily a posunuly od předchozích zpracování.

angelika

Angelika tento postup nezvládla. Nenabídla divákovi nové zpracování novým pohledem, což vybízí především ke srovnání se starším pojetím, které v něm vyhrává na celé čáře. Angelika opakuje Angeliku, markýzu andělů téměř scénu po scéně a celkově chybí snímku energie i velkolepost. Mizanscéna neohromuje krásou výpravy či kostýmů a naopak působí nízkorozpočtově, až televizně. Nedočkáme se monumentálních scén ani působivých velkých celků s nádhernými lokacemi. Jednotlivé prostory vypadají v rozporu s očekáváním nenápaditě. Tlumená barevnost byla zřejmě tvůrčím záměrem, ale snímku nesluší. Okázalou nádheru Angeliky, markýzy andělů střídají tmavé stísněné prostory a vizuálně prosté scény. Vyprávění plyne v pomalém tempu, není moc dynamické ani vzrušující. Představitelé hlavních rolí Nora Arnezeder a Gérard Lanvin vychází z konfrontace s Michèle Mercier a Robertem Hosseinem směšně. Postrádají sílu charizmatu i erotického jiskření. Přitom právě ústřední dvojice ztělesňovala úspěch série v 60. letech.

Všechny jmenované charakteristiky přitom určitě vedou k neúspěchu filmu i u diváků neznalých původní série. Vzhledem k tomu, že snímek Angelika neobstojí ve srovnání s padesát (!) let starým předchůdcem, je jasné, že ani nevyužívá možností nabízených současnou kinematografií, které mohou dobrodružný kostýmní spektákl obohatit atraktivními vizuálními či zvukových efekty, dynamickou kamerou, nebo rychlejší střihovou skladbou. Rezignace na moderní postupy a celková unylost dělají s téměř dvouhodinového snímku nekonečně nezáživnou podívanou. Nakonec je možná nejvýhodnější divácká pozice fanouškovské zaujetí sérií ze 60. let, které vyvolává sentimentální a nostalgickou reakci. Z úcty ke krásné, báječné a nezkrotné Angelice de Sancé de Monteloup proto dávám jednu hvězdičku.

CSFD  IMDb

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

Francie / Belgie / Česko / Rakousko, 2013, 113 min
Režie: Ariel Zeitoun
Scénář: Ariel Zeitoun
Kamera: Peter Zeitlinger
Hudba: Nathaniel Méchaly
Hrají: Nora Arnezeder, Gérard Lanvin, Simon Abkarian, Tomer Sisley, Olivier Gourmet, Mathieu Kassovitz, David Kross, Miguel Herz-Kestranek, Julian Weigend, Fabrice Rodriguez, Salomé Degeer, Karine Valmer, Florence Coste, Jean-Louis Sbille, Bruno Joris, Petr Mareček, Petr Kantor, Adriana Bajtková, Jaromír Emett, Zuzana Hrubčová,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít k navigační liště