Židovská zkušenost ve filmu – 1. část

Kdo je vůbec Židem a jak lze charakterizovat židovství? Je to totéž co judaismus, nebo se jejich významy díky historickým zkušenostem změnily? A jak můžeme s těmito pojmy nakládat v kinematografii, což je klíčovou premisou této práce? Existují metodologické postupy, jak určit židovskou identitu, aniž bychom byli vystaveni obavám, jsou-li předpoklady, se kterými přistupujeme k židovství a judaismu, empiricky podloženy? Jakou zvolit metodu pro aplikaci konceptu židovství, aby byla jasně argumentačně uchopitelná a použitelná? Jaký zvolit nejvhodnější a zároveň dostatečně široký rámec „židovského filmu“? Je judaismus pouze náboženství a použití tohoto termínu se tudíž stává omezené jenom na určité filmy, zatímco pro jiné je vhodné zvolit nový koncept? Můžeme vůbec pracovat s „vyobrazením“ či „obrazem“ Židů, s „židovskou identitou“ a „judaismem“ ve filmu?
diary3

Historici židovských studií chápou judaismus v nejširším smyslu jako termín označující celý kulturní, sociální a náboženský systém lidu Izraele, židovskou kulturu. Ve specifickém náboženském smyslu je judaismus vyznání inspirované Biblí či víra v jednoho Boha (monoteismus), z jehož Boží vůle byly zjevením na Sinaji uděleny židovskému lidu Desatero přikázání, Tóra a předpisy. Termín v judaismu nemá v hebrejštině přesný ekvivalent, kromě vymyšleného jahadut, jež také zahrnuje ideu „židovstva“ jako celku židovského národa. Judaismus je obecně popisován jako „nikoliv náboženství, nýbrž způsob života“[1]. Můžeme se setkat s židovstvím jako synonymem pro judaismus, což je však velmi zavádějící a hlavně nepřesné. Takto široce chápaný judaismus, jak je vysvětleno v definici, neplatí pro každou židovskou komunitu ani pro jednotlivé Židy, uvědomující si svou příslušnost k „lidu Knihy“. Mnoho neortodoxních Židů chápe svou identitu jako židovskou totožnost spíš, než náboženský způsob života podle zásad judaismu. „Ortodoxní a ultra-ortodoxní judaismus lze charakterizovat jako celý životní a náboženský rámec, kdy jsou věřící výrazně ovlivněni ve všech sférách života“.[2] Judaismus je tedy chápán dvěma způsoby, za prvé jako náboženství a za druhé jako židovská kultura. Ale pouze minimum témat klasické židovské tradice a folkloru nachází cestu k zfilmování, natož judaismus ve smyslu náboženském. Proto se filmoví badatelé užití termínu judaismus ve filmu vyhýbají (i když ne všichni) a zařazují jej pod celý rámec židovství, které na sebe bere první část definice a stává se „kulturním, sociálním a náboženským systémem“, což slouží především ke stanovení identity Židů. Nejčastěji se setkáme s „židovstvím ve filmu“, „obrazem židovství“ či „obrazem Židů“, „židovským filmem“ a antisemitismem hlavně v rámci holokaustu. Tyto termíny jsou pro filmového historika velmi omezující a klouzající po povrchu, místo aby uchopily podstatu židovství ve filmu.

A_paty_jezdec_je_strach_02

Joel Rosenberg preferuje užití názvu „židovská zkušenost“. Toto označení považuje za vhodnější než, podle něho hovorový termín „židovský film“, a to z několika důvodů. Za prvé, film není neutrálním nástrojem jediné kultury pro kreativní ztvárnění národních praktik. Dále je výsledný produkt závislý na technických možnostech a síle lidské představivosti, to záleží na filmových zkušenostech jednotlivých kultur a jejich vzájemné komunikaci. Ve své podstatě je film mezinárodní a multikulturní komodita, určená pro široké publikum, skládající se z různých sociálních vrstev, které na něho reagují na základě kulturní a společenské zkušenosti. A především, film s židovskou zkušeností je neodmyslitelně spjat také s nežidovským světem, samo téma židovství je interkulturní záležitostí a souvisí s různými společnostmi, v nichž Židé přebývali.[3] Židovská zkušenost tedy vyčnívá nad židovským filmem a vlastně jeho koncept znatelně rozšiřuje. Stejně tak se dostává i nad obraz Židů či obraz židovství ve filmu, které mnohdy svádějí k opozitnímu smýšlen, kdy dochází k dělení ve filmu na to, co je židovské a nežidovské, než aby byla připuštěna snaha o vedení dialogu mezi kulturami. Prezentace Židů ve filmu by měla být znovu promyšlena a rozebrána v kontextu filmové historie. Zároveň se filmová židovská zkušenost dostává do kontextu židovských studií.

Před určením témat a výzkumných rámců, které Rosenberg navrhuje, je nutné dodat, že přímo termín „židovský film“ nezavrhuje, ale ani nepokládá jeho užití za dostatečně vhodné. Nabízí dvojí chápání židovského filmu. Za prvé by rád užíval „židovský film“ jako synonymum pro kategorii „židovská zkušenost“, pokud by tomu nebránily předchozí argumenty, že film nemůže být striktně přivlastněn jedním národem, ani když o něm přímo explicitně pojednává, což by bylo alibistické. Chápání židovského filmu je stejně rozšiřující jako koncept židovské zkušenosti. Za druhé, ale Rosenberg dodává, že se samotným spojením židovský film je spjata jakási duchovní aura, která ne vždy obepíná film, v němž jsou znázorněna židovská témata.[4] Židovský film tedy navrhuje jako podmnožinu židovské zkušenosti, v níž existují filmy se specifickou spirituální hodnotou. Obvykle je tato hodnota pozitivní a nahlíží na znázornění Židů, jejich rituálů, folklóru a způsobu života nostalgicky.

3962_cap010

Vždy závisí na popisu zkušenosti v daném filmu a historické zkušenosti určující podmínky, za nichž byl film natáčen. Na základě tohoto popisu se projevuje zkušenost židovská. Film s sebou nese určitá témata, díky nimž lze identifikovat židovství: spojení s židovskou mesianistickou tradicí, mysticismus (kabala), chasidské téma úpadku cadiků[5], emancipace Židů (haskala)[6], otázka práva (halacha), reformace, sionismus, historicismus, revoluční politika, tradiční kultura a folklór, židovská sekulární kultura, otázky exilu, pogromů a holokaust, který se dostal do popředí jako samostatná kategorie, k níž se filmaři vděčně vracejí. Většinou se setkáváme jen s jemnou a nenápadnou, nebo paradoxně šokující reprezentací Židů a judaismu, zahrnující židovské rituály, názory, víru, košer stravování, manželské otázky, svatební ceremoniály, obřady bar micvu, bat micvu[7], Chanuku, přičemž témata se liší podle prostoru působnosti Židů. Židovskou zkušenost v (konkrétním) filmu pomůže pochopit fungování kinematografického průmyslu v demokratických a socialistických zemích i síla cenzury (motivována školami, církvemi, civilními a politickými skupinami). Dále pak studie o rase, třídě, národu, etniku, jazykovém vybavení Židů a jejich rétorice, židovském filmovém průmyslu, prezentaci filmů a divácké recepci. Důležité mohou být různé trendy ve fikčním, dokumentárním a propagandistickém filmu. Historie moderního židovství, světová historie, historie antisemitismu, Vzrůst a pád Třetí říše, schválení konečného řešení, debaty o holokaustu a jeho reprezentace. Židovská zkušenost dokáže vstřebat jemné rozdíly jednotlivých filmů – styl, naraci, herectví, dopad autorství, židovské osobnosti před i za kamerou a samostatné ztvárnění židovských postav.

 


[1] NEWMAN, Ja’akov – SIVAN, Gavri’el: Judaismus od A do Z: Slov­ník pojmů a termínů. Praha: Sefer, 1992, str. 77.

[2] RAVIV, Zohar (2012): From Crisis to Opportunity: Regaining a Hold on Meaning in Judaism. In: Contact. New York: The Journal of the Steinhardt Foundation for Jewish Life, sv. 14, č. 3, str. 6.

[3] ROSENBERG, Joel (1996): Jewish Experience on Film – An American Overview. In: American Jewish Year Book. New York: American Jewish Committe, sv. 96, str. 3-4.

[4] ROSENBERG, Joel (1996): Jewish Experience on Film – An American Overview. In: American Jewish Year Book. New York: American Jewish Committe, sv. 96, str. 5-6.

[5] Cadik – „spravedlivý člověk“. Ustálené židovské označení člověka čestného, poctivého, morálního, velmi zbožného a horlivého při plnění náboženských povinností. Vzestup chasidismu pěstoval ž nekritický obdiv k charismatickému cadikovi.

[6] K  židovskému osvícenství (haskale) docházelo v Evropě na přelomu 18. a 19. století. Viz. MUCH, Theodor – PFEIFER, Karl: Svár bratří v domě izraelském: Židovstvo mezi fundamentalismem a osvícenstvím. Praha: Themis, 2000.

[7] Bar micva – „syn přikázání“, označuje židovského chlapce, jenž dosáhl věku 13 let a poprvé je jako nábožensky odpovědný vyvolán ke čtení Töry v synagoze. Bat micva – dívka, která dosáhla náboženské odpovědnosti a zákonné dospělosti, když jí je 12 let.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít k navigační liště