Židovská zkušenost ve filmu – 3. část
Interpretační „midraš“ modus
Žid se ve filmu podle Abramse dostal do čtyř tradičních kategorií: je „idealizován“ a nahrazen člověkem něžidovského původ; „stereotypizován“; „diskriminován a ponížen“ a za čtvrté „zcela skryt“. Idealizace, jak již bylo napsáno výše, souvisí s nostalgií, sentimentem a snahou vyjádřit sympatie. Stereotypizace se odvolává k opakujícím se vzorcům a stereotypním postavám, které byly vytvořeny následkem historických, kulturních, sociálních i ekonomických změn, a řeč o nich bude později. Diskriminace a ponížení je obvykle spojena s rasovou nesnášenlivostí a kulturním nedorozuměním. Podobně jako je u Rosenberga „unknow-Jew“, je u Abramse kategorie, kdy je Žid „zcela skryt“, přesto díky interpretačnímu modu, který Abrams vyvinul, můžeme mluvit o židovském vlivu a zkušenosti, čímž se dostáváme k židovskému filmu.
Podle Abramse naplňuje židovský herec nebo autor film novou atmosférou, která by jinak ve filmech přítomna nebyla. Některé filmy mohou působit více „židovsky“, ačkoliv v nich není explicitně ukázáno nebo řečeno, že se jedná o židovská témata a postavy. Abrams přichází s „midraš“ modem, „díky němuž je čtenář filmového textu schopen odhalit hluboké a skryté významy“[1]. Termín midraš označuje jak metodu výkladu Tóry, tak literaturu ji obsahující. Hebrejský kořen daraš značí pátrat, zkoumat, vykládat, učit, midraš proto obsahuje všechny tyto významy. Tak jako je posláním různých midrašim odvozovat a vykládat smysl skrytý v biblických textech ve shodě buď s halachou, nebo agadou, midraš ve filmu podle Abramse může pomoci proniknout hlouběji do textu a rozšířit židovský/etnický obraz o judaismus. Židovství se objevuje jako nevědomý komplex kódů, v nichž divák rozpoznává charaktery, chování, víru a další důležité znaky.[2]
Zároveň Abrams přiznává, že použití midraš modu vyžaduje znalost důležitých biblických kanonických děl. Především Starého zákona, přičemž sám vykladatel filmového textu jej znovu interpretuje a vnímá paralely mezi událostmi, postavami a zvyky. Předpokládanou podmínkou je jistá znalost židovského náboženství a kultury, která umožní divákovi zaplnit různé mezery v předkládaném textu a nahradí je elementy, které mohou být čteny jako židovské. „Midraš modus pomáhá porozumět textu, který se na první pohled jeví pevně zakořeněn v kódech, konvencích a diskurzech jednotlivých kinematografií, dešifruje hlubší a ne vždy jen evropsko-americké významy filmů a zpochybňuje západní vnímání židovských stereotypů a židovství obecně.“[3] Judaismus ve filmu pro Abramse znamená, když je židovská identita definována ne etnicky, ale nábožensky. Judaismus a židovství se stávají jedním. Nejsou to jen povrchně zobrazené rituály, ale pevně dané struktury, byť na první pohled nevýrazné. Židovství jako náboženství a identitě může být porozuměno díky filmové zkušenosti.
Kategorie židovské identity
Caroline F. Litwacková preferuje „židovskou identitu“, kterou staví do opozice k judaismu. Židovství se podle ní liší od judaismu tím, že se zaměřuje na kulturní hodnoty než na náboženské ideály. Pro svůj účel chápe židovství jako „vědomou náklonnost, odolnost a semknutí skupiny, která bojuje o svou totožnost; snaží se o reprezentaci tradice starého jako komponentu židovské identity“[4]. Historické, sociální a kulturní vědomí nutily Židy k asimilaci. To mělo za následek vytváření stereotypů, které se postupně dostaly z literatury, novin, časopisů a humorných plátků do filmu. Humor sloužil jako obrana proti odcizení a zároveň pro rozlišení mezi židovským a nežidovským. Určování identity Židů provádí Litwacková na základě kategorií rasy, náboženství, etnické příslušnosti a stereotypů.
Židé jako rasa.[5] Rozpoznávání židů jako rasy je problematické, jejich rasovost je sociálním konstruktem, který vznikl na přelomu 18. – 19. století. S nacionálními snahami byla provedena analýza těla a mysli Židů, aby byla potvrzena jejich „odlišnost“. K fyzickým znakům patří vystouplé lícní kosti, podlouhlá ústa, velký, masivní, hákovitý nos, třikrát nebo čtyřikrát větší než je průměrná délka, kučeravé vlasy, tmavé oči, řezané rysy. V tomto diskurzu hrál výraznou roli antisemitismus, jenž si ustanovil za cíl charakterizovat židovský lid jako nemocný a oškliví. Tato rasová konstrukce měla odlišit semity od „normálních lidí“. Z mentálního hlediska byli Židé charakterizováni jako nebezpeční, prahnoucí po majetku, necitelní, nepřizpůsobiví a neschopní čestného jednání. Rasová klasifikace Židů souvisela s ekonomickými, politickými a kulturními podmínkami, místo se skutečnými biologickými a geografickými faktory. Stereotypy židovské fyzičnosti vedly k vyloučení a diskriminaci.
Židé jako náboženství: Do této kategorie patří Židé přímo praktikující judaismus. Ale ne každý Žid se řídí náboženskými předpisy, jako jsou 13 článků víry Rabbiho Moše ben Maimona (Maimonides), Tenachem, Tórou, Talmudem nebo Mišnou. Vědci interpretují judaismus podle toho, jaké má Žid postavení a ke které synagoze či komunitě náleží: ultraortodoxní, konzervativní, reformní či asimilovaní; dále jaký je kladen důraz na psanou a ústní tradici; jak přistupují k mesianistické tradici a jak ovlivňuje náboženská zkušenost každodenní život.
Židé jako etnická příslušnost: Důležitým aspektem se stala etnicita, ale sám film nereprezentuje etnickou příslušnost tolik jako spíš ikony etnicity. Vychutnáváme si židovství charakterů ne proto, že skutečně vysvětlují židovství, ale protože židovství pomáhá vysvětlit charakter. To však snižuje důraz židovské zkušenosti. Židovství není problémem, ale kultura a její společnost, která se ho snaží zobrazit, neboť chce vyhovět multikulturálním potřebám.
Pojem „etnický“ pochází z řeckého slova ethnos a označuje člověka nekřesťanského nebo nežidovského původu. Etnická příslušnost může mít podobně negativní konotaci jako rasa, sloužící k odlišení Židů od ostatních. Francouzské slovo ethnie má jinou konstrukci, označuje lidskou populaci zachovávající linii předků, která je založená na historické paměti, rozdílných kulturních elementech a solidaritě příslušníků. Značí spojený, semknutý národ se společnými znaky, které nejsou jen fyzické a mentální jako u rasy. Moderním trendem se stalo hledání „etnické identity“ nebo „etnického počátku“. Znaky etnické příslušnosti mohou zahrnovat jazyk, způsob oblékání, stravovací návyky, rituály, folklór a víru. „Židovství je forma ztělesnění židovského etnika na kulturním a historickém pozadí; odkazuje k obrazům, vzorcům, a praktikám, podle nichž je osoba považována za židovskou, dnes k tomuto patří také znaky rasové nesnášenlivosti.“[6] Jinou definici židovství jako etnické příslušnosti nabízí Paul Ritterband, který tvrdí, že „židovství je to, co je pro jejich národ typické, co je označuje jako Židy a odlišuje od ostatních lidí, ale zvyky, chování a kontext tradičního judaismu jsou abstrahovány jak od Židů, tak i od populace nežidovského původu, která vytváří sociální hranice“[7]. Dále označuje Židy jako jednotlivce, u nichž záleží na osobní představě a přijmutí svého bytí. Podle Caroline Litwack jsou židé podobní černochům ve vymezování etnické identity.[8] Ustanovují svou kulturu, pochází z jiného geografického prostředí, někdy mohou působit jako rasa. Ale Žid není národnost jako Ital nebo Portugalec aj. Izrael sice existuje jako židovská země, ale to neznamená, že by Židům dávala identitu. Jeden ze způsobů identifikace totožnosti Židů, je jejich vědomá přítomnost v exilu. Izraelská identita je rozdílná oproti židovské. Je třeba rozlišit národní identitu od etnické.
Židovské stereotypy: Je nemožně se jim vyhnout. Podle Richarda Dyera lidé vytvořili stereotypy, aby kategorizovaly věci do skupin a vytvořili systém pro pochopení světa, čímž mu dali pevnou váhu.[9] Patrný je rozdíl mezi typem a stereotypem. Typy označují ty jednotlivce, kteří žijí podle pravidel společnosti (sociální typy), a ty, kteří tato pravidla plánovaně a charakteristicky vylučují (stereotypy). Stereotypy jsou potenciálně závadné, jakmile se způsob života překlene do stereotypu, dochází ke krizi. Mají schopnost zveličovat, zjednodušovat, odlišovat, determinovat zdravý úsudek a utvářet předsudky. Některé povahové charakteristiky nejsou podmínečně negativní jako fyzické obrazy. Chování Židů bylo klasifikováno jako neurotické, paranoidní, vychytralé a mazané. Byli ukřičení, a panovační zároveň. Tyto stereotypní znaky se zrealizovaly v politických, ekonomických a kulturních podmínkách, například obraz „chamtivého žida“ je datován do středověku – Židům bylo zakázáno vykonávat jiné profese, ale mohli operovat s financemi, což bylo křesťanům zakázáno.[10]
K židovským stereotypům se vyjadřuje také Edmund Connelly. Za jejich vytváření je zodpovědná v moderní době hlavně televize a seriály. Dřívější tvorba filmových stereotypů podle něho reaguje na historický mýtus, a to, že: „Židovští muži ovládají Hollywood.“ Ale je to vůbec pravda? Média ukazují obvykle pozitivní obraz Žida oproti negativnímu ztvárnění křesťana. Pokud už se jedná o film, kde je přítomno židovství, vybírají se obvyklá témata jako antisemitismus, židovská ultura, vznik a dokumentace Izraele, dopad holokaustu a otázky židovské identity – obraz Židů je podáván s respektem, náklonností, dobrými úmysly – oproti stereotypnímu zobrazení. Connely naopak tvrdí, že pokud Židé ovládali/ovládají Hollywood, pak jim nic jiného nezbývalo, než stereotypy zachovat, aby vyhověli požadavkům rozmanité divácké škále, která si spíš zapamatuje to, co je zjednodušeno, tedy stereotypizováno.[11] Podle Margaret Miles „nemá žádný film ikonickou sílu, ale opakování podobných obrazů napříč filmy vnáší tyto obrazy do běžného života v americké společnosti“[12]. Ale kvůli traumatu z holokaustu dochází raději k celkové eliminaci Židů ve filmu v 50. letech jak v USA, tak v Evropě. Neustálé předkládání rozdílů mezi Židy a nežidy má základ ve starověkých dobách, v nichž byla zahrnuta představa samotných Židů vnímat okolní společnost jako chybnou. Je to přirozené vyústění historických okolností, proč jsou v různých etapách Židé zobrazováni přímo či nepřímo, což platí i pro kinematografii. Proč je však jen zřídka ukazován judaismus jako náboženství? Hollywood se stal antináboženským, s částečným respektem pro křesťanství, což souviselo i s cenzurou Produkčního kódu, kdy bylo riskantní zobrazovat jakékoliv jiné náboženské vyznání, až byly charaktery postav zredukovány na jednotlivé stereotypy, jejichž zobrazování pokračuje do současnosti.
[1] ABRAMS, Nathan (2012): „A double set of glases“ Stanley Kubrick and the midrashic mode of interpretation. In: Saër Maty Bâ, Will Higbee: De-Westernizing Film Studies. New York: Routledge, str. 143.
[2] ABRAMS, Nathan (2012): „A double set of glases“ Stanley Kubrick and the midrashic mode of interpretation. In: Saër Maty Bâ, Will Higbee: De-Westernizing Film Studies. New York: Routledge, str. 144.
[3] ABRAMS, Nathan (2012): „A double set of glases“ Stanley Kubrick and the midrashic mode of interpretation. In: Saër Maty Bâ, Will Higbee: De-Westernizing Film Studies. New York: Routledge, str. 149.
[4] LITWACK, Forman Caroline (2006): „You don´t have to be jewish“: The representation of jews on television sitcoms. Washington, DC: Georgetown University, str. 7.
[5] K Židům jako k rase také: HOEDL, Klaus (2000): Physical Characteristics of the Jews. In: Jewish Studies at the Central European University: Public Lectures, 1996-1999. Budapešť: CEU Press, 59-70 nebo: GILMAN, L. Sander (1991): The Jew´s Body. New York: Routledge, str. 303.
[6] HOROWITZ, Bethamie (2000): „Connections and Journeys: Assessing Critical opportunities for Enhancing Jewish Identity.“ A Repost to the Commission on Jewish Identity & Reneval. New York: UJA-Federation of New York, str. 3.
[7] RITTERBAND, Paul (1997): „Jewish Identity Among Russian Immigrants in the US.“ Russian Jews on Three Contitents: Migration and Resettlement. Eds. Noah Lewin-Epstein, Yacoov Ro´l, and Paul Ritterband. London: Frank Cass, str. 326.
[8] LITWACK, Forman Caroline (2006): „You don´t have to be jewish“: The representation of jews on television sitcoms. Washington, DC: Georgetown University, str. 35.
[9] DYER, Richard (1977): „Stereotyping.“ In: Richard Dyer (eds.): Gays and Film. London: British Film Institute, str. 28.
[10] LITWACK, Forman Caroline (2006): „You don´t have to be jewish“: The representation of jews on television sitcoms. Washington, DC: Georgetown University, str. 42.
[11] CONNELLY, Edmund (2006): The Jews of Prime Time. In: The Occidental Quarterly. Sv. 6, č. 3., str. 30.
[12] MILES R. Margaret (1996): Seeing anb Believing: Religion and Values in the Movies. Boston: Beacon Press, str. 190-191.
