Zlatá léta devadesátá

Tento článek je určen primárně pro mladou generaci diváků, která vyrůstala v 90. letech. A protože vyrůstala v 90. letech, všechno v této dekádě bylo cool. Upřímně řečeno, je mi trochu teskno psát tyto řádky, ale filmový průmysl vždycky byl, je a bude neúprosný. Což znamená? Stárnou nejen herci, ale taky oblíbené postavy, témata a žánrové vzorce. Co naši generaci ovlivnilo? Na co jsme se dívali a co jak vnímali?

Animáky

Pohádkový Disney a jeho Aladin, Princ Egyptský, Mulan apod. z velké části formoval naše dětství. Než štafetu převzal Pixar, který dominoval začátkem nového tisíciletí, byl tím jediným a pravým animákem velký Lví král. Když se nedívalo na filmy, nedočkavě jsme vstávali v sedm hodin ráno, abychom stihli Toma a Jerryho, Kačeří příběhy či Chipa a Dalea. Bavila nás rodina Smolíkových, Mickey Mouse nebo Roadrunner s jeho nakažlivým „mik-mik“. Někdo propadl fenoménu Pokemon, někdo zase Dinosaurům či Šmoulům. Později nás začali zajímat komiksoví hrdinové – Batman, Superman, Spider-Man a další. Tyto značky nyní vydělávají miliardy dolarů jako celovečerní hrané filmy. Vstávání v sedm ráno vystřídalo paření v pátek v noci a vstávání v sobotu na oběd a maximálně puštění si Simpsonových s Futuramou nebo South Park.

Seriály

Taková kopa nevkusu a brakové zábavy nás provázela v poslední dekádě tisíciletí, až to je vzpomínání přímo pohádkové. Tehdy nás všechny zajímala historie a bodejť by ne, když jsme sledovali Herkula, Xenu a Lovce pokladů…Ze školy jsme pospíchali rovnou domů, abychom stihli MacGyvera nebo Knight Ridera a pokud ne, večer předtím jsme nastavili nahrávání na VHS nebo někoho poprosili, ať nám nový díl nahraje. Žrali jsme Pobřežní hlídku, Vražedné pobřeží, Sindibáda, Beverly Hills, Odpadlíka a v televizi chytali i německé hrůzy typu Stefanie nebo Komisař Rex. Prolétli kolem nás telenovely Esmeralda nebo Divoký anděl a čím jsme byli starší, tím více jsme se upínali k sitcomům (Přátelé, Kutil Tim, Krok za krokem, Ženatý se závazky, Raymonda má každý rád a tuny dalších) anebo si vybírali dramatické seriály (Akta X, Pohotovost atd.). Americká seriálová tvorba zažila s příchodem nového tisíciletí obrovský boom. Najednou bylo tolik kvalitních seriálů, že si nešlo nevybrat určitou sortu děl, na kterých si divák posléze vytvořil silnou závislost (Ztraceni, Dr. House, Prison Break, 24 hodin, CSI ad.)

Proces sledování

S tím souvisí další věc. Ještě než se stal internet nejen každodenní pomůckou, ale i středobodem mediální zábavy a nutností, sledovali se filmy a seriály v televizi a kamenných kinech. Nahrávalo se na VHS kazety a české titulky byly vzácností. Povětšinou nás bavily a ohromovaly hlasy Dalimila Klapky, Alexeje Pyška, Bohdana Tůmy a dalších. Louise de Funése známe pouze s hlasem Františka Filipovského a Homer Simpson byl vždy Vlastimil Bedrna (nikoli Zavřel). Některé seriály či filmy máme natolik zafixované v českém překladu, že se na ně podíváme raději s dabingem než v původním znění s titulky (př. Přátelé, Simpsonovi, Poslední skaut, Pulp Fiction apod.) Kino stávalo kolem 60 Kč a chodili jsme na kdejaký druhořadý film a modlili se, ať se na pokladně nezeptají, zda už nám bylo patnáct. Nyní stojí lístek třikrát tolik a do kina zajdeme pouze v případě, že se jedná o velkou událost nebo chceme zapůsobit a pozveme holku na rande na nějakou romantickou komedii.

Megafilmy

Kdo neviděl Jurský park, nežil. Největší peckou byl Terminátor 2: Den zúčtování a hned v těsném závěsu Roland Emmerich se svým Dnem nezávislosti a Godzillou. Obrovské rozpočty, obrovské exploze, obrovský krok vpřed co se týče filmařské techniky. Milovali jsme buddy movie, nahláškované akčňárny a slashery. Z Hannibala Lectera jsme se strachy počurávali, se Svěrákovými filmy se od srdce zasmáli a s Macaulaym Culkinem prožívali každé Vánoce (tohle se vlastně nemění). Indiana Jones byl pravý hrdina, čekalo se na další Hvězdné války a novou modlou byl Matrix. Následně nás spolknul Harry Potter s Pánem prstenů. Se stárnutím se začal nakoukávat Scorsese, Tarantino, Fincher a již nebylo úniku. Dnes je hlavní zájem rozdělen na filmy mimoletní (silná značka/režisér na jaře a na podzim), oscarové (zima) a letní, kde vládnou již zmiňované komiksové adaptace.

Herecké hvězdy

Byly doby, kdy Nicolas Cage hrál ve výborných filmech a Tom Hanks byl všude. Brad Pitt a Leonardo DiCaprio byli bráni za hezounky, co neumí hrát a Julie Roberts byla jediná známá herečka. V našich srdcích však plesaly především svaly pánů Schwarzeneggera a Stalloneho a v mozku zněly nezapomenutelné hlášky Bruce Willise. Mel Gibson byl frajer a Will Smith vycházející megastar. De Niro s Pacinem byli na vrcholu svých kariér, Connery s Nicholsonem stále hráli ve výborných filmech a Johnny Depp ještě nebyl zfetovaným pirátem. Nyní jsou v kurzu jména jako Bale, Gosling, Tatum, Fassbender, Cumberbatch, Statham, Hardy a mnozí další. Obměna hereckých tváří tak trochu symbolizuje vychovávání další generace diváků, kteří budou zase zvyklí na něco a někoho jiného. Jedinou konstantou je samozřejmě nestárnoucí Tom Cruise.

No řekněte, vyměnili byste vyrůstání v devadesátkách za něco jiného?