Zlatá léta nového milénia

Pokračujeme v dospívání. Píše se nové tisíciletí a začínají první zkušenosti s dospělým životem. Randění, kouření, pití alkoholických nápojů a nemůžeme samozřejmě opomenout hlubší zájem o film. Co nás doprovázelo na cestě k plnoletosti?

sim

Animáky

Animáky zažily obrovský boom. Zasloužilo se o to především studio Pixar, které vydalo takové hity jako Příšerky s.r.o., Úžasňákovi nebo Hledá se Nemo. Jejich animace a pestrobarevné světy jsou oblíbené doteď. A nebyl to jenom Pixar. S velkou oblibou jsme sledovali Shreka nebo Dobu ledovou a smáli se té druhé sortě vtipů, jež zahrnovala dospělé narážky nebo parodie na jiné fikční filmy. Ze sobotních rán jsme vyrostli a spíše se těšili na další díly Simpsonových. Zamrzela především výměna dabéra a plnohodnotná počítačová animace. Navíc celovečerní film spíše zklamal než pobavil a Matt Groening se odhodlal vypustit do světa jiný seriál – Futuramu. Dalším sokem žluté rodinky se po letech stali Griffinovi, South Park nebo American Dad!  Animované filmy navíc už zdaleka nebyly jen čistokrevné komedie. Z Japonska k nám přicestovaly magické snímky Mijazakiho a z nehollywoodské produkce netřeba opomenout filmy jako Mary a Max, Persepolis, Vampire Hunter D, Valčík s Bašírem apod.

lost

Seriály

Když se na Nově začali vysílat Ztraceni, byla to bomba. Seriálová událost, která neměla obdoby. Dříve se Nova snažila prosadit 24 hodin, ale po první sérii zájem rychle opadl. Ztraceni byl však obrovský fenomén, stejně jako později Prison Break a Hrdinové. Tuzemské stanice se předháněli, na jaké seriály budou mít vysílací práva. Jakmile se zapnula televize, zcela jistě jsme mohli narazit na jakoukoli odnož CSI či jiný, kvazivědecký pořad typu Vražedná čísla, Myšlenky zločince či Odložené případy. Pomalu, ale jistě se dostávali pod kůži Dr. House a Dexter. Odkojeni Spielbergem jsme adorovali Bratrstvo neohrožených a s otevřenou náručí přivítali nástup nových britských sitcomů (Kancl, Black Books, IT Crowd, Malá Velká Británie ad.) Skončili Přátelé a na jejich místo se rychle dostala kopie s názvem Jak jsem poznal vaši matku, která v nynějších dnech díky bohu končí. Jak upadala u tohoto seriálu oblíbenost, u jiného zase rapidně narůstala – řeč je samozřejmě o Teorii velkého třesku. Později se stalo povinnosti nakoukat si všechno od HBO (The Wire – Špína Baltimoru, Sopranovi, Impérium – Mafie v Atlantic City, Hra o trůny, Temný případ atp.) nebo co HBO aspoň připomíná (Californication, Perníkový táta).

wire

Proces sledování

Televize se stala přežitkem. Zrušili nám naše oblíbené estrády a soutěže pro celou rodinu a zavedli internet. Až bylo zastaralé připojení přes telefon, začalo se vesele stahovat o sto šest. Seriály, které jsme měli rozkoukané v televizi, jsme najednou stahovali přes torrenty a těšili se každý týden na nové díly. Najednou jsme objevili kouzlo originálního znění a dabing nám u většiny filmů a seriálů začal vadit. Krachovali videopůjčovny a DVD nebo Blu-ray se mohlo snadno koupit v Levných knihách za pár korun. Nebo stáhnout. Kina brutálně zdražila, takže se začalo přemýšlet, na co má cenu zajít a na co ne. Povětšinou zvítězil monitor. S narůstající moudrostí přicházelo období objevování velkých tvůrců. Jména jako Kubrick, Bergman, Lynch nebo Tarkovskij byla nejprve sprostá slova a postupně jsme se k nim dopracovávali. Přiznejme si, bylo v tom i kousek pozérství a pseudointelektuálství. Každý nějak začínal…

DARK KNIGHT RISES

Megafilmy

Končil Matrix, Pán prstenů a nová Star Wars trilogie a začala nadvláda komiksových adaptací. X-Men a Spider-Man jen načali obrovskou přílivovou vlnu, kterou vedl Christopher Nolan se svou dospělou trilogií o Batmanovi. Komiks byl najednou všude a momentálně pomalu není měsíce, aby nějaký nový nebyl v kinech. Na podzim jsme dostali vždy nového Harryho Pottera, Stmívání nebo Bonda s tváří Daniela Craiga a Clint Eastwood se najednou předvedl jako režisér velkých dramat. Spielberg ještě nedávno natáčel poměrně často a zábavně (sci-fi!) a Scorsese točí jako nějaký dravý začátečník. Novou akční ikonou se stal Jason Bourne a James Cameron natočil film, který opět pohnul kinematografickým děním. A od té doby již nic nenatočil. Frančízy jako Piráti z Karibiku nebo Transformers nejprve zblbli publikum svou velkolepostí a pak začali hodně rychle nudit. Ve velkém stylu se vrátil historický film v čele s Gladiátorem, Trójou a dalšími x kopiemi. Když jsme u těch kopií, slovo remake se začalo objevovat na každém rohu a zřejmě nejvíc to schytal hororový žánr. Co se týče hororového žánru, dvojsloví „found footage“ už je dnes v podstatě na pěst.

1157577-christoph-waltz

Herecké hvězdy 

Johnny Depp byl všude a všichni ho měli rádi. Z Pitta a DiCapria vyrostli velcí herci s velkými rolemi a Keanu Reeves byl Neo. Edward Norton byl ten, co hrál ve výborných filmech a dnes ho nikdo nezná a Orlando Bloom Legolas, co neumí zahrát nic jiného. Tom Hanks se dal na dráhu producenta a jména jako Pacino nebo De Niro už moc netáhla. Svalovci z 80. a 90. let hráli buď v béčkách nebo nehráli vůbec. Jediný, kdo si slušně rozjel kariéru, byl Bruce Willis. Stallone se oživil svými největšími značkami a rozjel projekt založený primárně na nostalgii (ano, řeč je o Expendables). Will Smith slibně rozjetou kariéru pohřbil tlačenkou svého syna a Mel Gibson svými aférami. Do popředí se začal tlačit neustále se svou hmotností žonglující Christian Bale nebo fyzický Tom Hardy. S Sherlockem přišel Benedict Cumberbatch a s Tarantinem Christopher Waltz. Herectví nás tak najednou neovlivňovala a začal nás zajímat spíše film jako celek se svými všemi složkami. Už víme, co máme čekat, když se řekne Hans Zimmer, Aaron Sorkin nebo Janusz Kaminski. Stále nás však potěší, když se v nějakém bijáku snaží Harrison Ford ospravedlnit nebo Arnie rozstřílet všechno a všechny na kusy. Ten nostalgický pocit při sledování totiž nic nepřekoná.

Březen 29, 2014

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *